Přihlášení do e-shopu


ZAVŘÍT
Doručení do Vánoc 2017!

Kupujete knížky jako vánoční dárky? V tom případě, prosím, věnujte pozornost našim dodacím lhůtám...

http://www.metafora.cz/cz/aktuality/vanocni-objednavky-2018.html

Děkujeme a přejeme krásné svátky!

Více info...

ZAVŘÍT
ZOBRAZIT KATEGORIE KNIH

Bushnellová Candace

Bushnellová Candace

Tajemství budiž odhaleno hned na začátku: Candace Bushnellová je reálný předobraz novinářky Carrie Bradshaw z amerického seriálu Sex ve městě. Se svou televizní postavou má spoustu společného - miluje sex a dokáže si vydělat na lodičky od Blahnika psaním jednoho sloupku týdně.

Otec Calvine Bushnell je strojním inženýrem a vynálezcem palivového článku pro projekt Apollo.

 

Svou první spisovatelskou zkušenost málem získala v devatenácti letech. Na objednávku nakladatelství Simon & Schuster sepsala knížku pro děti, ale dílko nakonec nevyšlo. "Mělo se to jmenovat Dress the Bear (Jak si obléct medvídka) a mělo to být něco ve stylu Pat the Bunny(Pohlaď si králíčka). Jenže Pat the Bunny patří ve Spojených státech už šedesát let k dětským evergreenům a pokusit se ho setřást ze žebříčku nejprodávanějších dětských knížek by bylo stejně pošetilé, jako kdyby se u nás někdo snažil trumfnout Krtečka.

 

 

Když Candace poprvé ochutnala ze spisovatelského chlebíčku a málem si na něm vylámala zuby, vrhla se na stravitelnější obživu. Stejně jako tisícovky lidí před ní, v iluzi, že novinařina je přece také o psaní, se vydala klepat na dveře různých redakcí. Pracovala jako redaktorka v typicky ženských titulech: Ladies Home JournalGood HousekeepingMademoiselle.

 

Psala články o útěcích teenagerů z domova a podle vzoru Johna Steinbecka reportáže ze života námezdních zemědělských dělníků. Její materiály vzbudily slušný ohlas, ale Candace si uvědomovala, jak ji tenhle druh práce psychicky vyčerpává. "Nejdříve jsem musela s těmito lidmi navázat kontakt a nějakou dobu s nimi žít. Začala jsem je mít upřímně ráda a oni mě. Jakmile byla reportáž napsaná, byl konec a já jako novinářka musela jít dál. A ti lidé to strašně těžko chápali. Vždycky jsem se pak cítila hrozně provinile a měla pocit, že jsem je jenom využila. Oni mi pak volali a chtěli pomoc nebo peníze, případně přijet do New Yorku. A já jim musela se zaťatými zuby říct NE a vymluvit se, že bydlím v jedné místnosti a spím na rozkládacím gauči. Chtěla jsem jim pomoci, ale nemohla." Aby se nemusela trápit věčným zpytováním svědomí, kývla na nabídku deníku The New York Observer a začala pro něj psát sloupky o sexu.
Candace Bushnellová přece o sexu ví hodně a na další se nebojí zeptat...

Do New Yorku přišla Candace v osmnácti. Zběhla ze studií Rice University v Texasu a město plné života a mužů jí okamžitě učarovalo. Obého si začala užívat plnými doušky. Chodila na rande se známým černošským fotografem a filmovým režisérem Gordonem Parksem a nikterak jí nevadilo, že dotyčný pán je o čtyřicet let starší. „Potkala jsem ho na jednom tenisovém turnaji. Byl tam nejelegantnější a nejhezčí. Ale byla jsem příliš mladá na to, abych byla seriózní,“ melancholicky popisuje svůj tehdejší vztah. Naštěstí pro Candace byl New York vždycky plný úžasných a více či méně perspektivních mužů, aby slečna novinářka měla vždy dost studijního materiálu. V New Yorku flirtuje každý s každým, takže to nemá cenu brát vážně. Je to prostě zábava,“ odsekne například, když se jí někdo drze zeptá, jestli skutečně něco měla s režisérem Oliverem Stonem.

Určitě vstřícnější reakce se dá čekat, když padne otázka na cokoli o sexu. Netradiční sex? No, nijak ho neodsuzuji ale... není to můj styl. Některé věci vyloženě nechápu. Třeba bondage - sex v poutech - to mi přijde jako vyložená hloupost. Chápu, že některé momenty mohou být pro určité lidi vzrušující, ale zbytek je spíš směšný. Sama považuji sex za formu komunikace, která by měla ideálně fungovat v manželství... ale může se to přihodit i mezi jinými dvěma dospělými lidmi.“

 

Candace se zasnoubila, když jí bylo jedenatřicet. Dostala briliantový prsten a její matka se mohla radostí zbláznit, že dcera konečně míří pod čepec. Všechno ovšem dopadlo jinak. Nemohla jsem se vdát, prostě to nešlo. Měla jsem pocit, že se topím. Na jednu stranu jsem si myslela, že se fakt chci vdát, ale někde uvnitř se ozývalo moje druhé já, které mě upozorňovalo, že budu muset převrátit svůj život vzhůru nohama... Nebyla jsem si jistá, jestli to chci.“ Příznivci seriálu Sex ve městě si jistě v tuto chvíli vybaví scénu, kdy Carrie začne zvracet, jakmile v tašce svého přítele najde krabičku ze zásnubním prstýnkem a jak následně sympatickému Aidnovi vysvětluje, proč si ho nechce vzít.

Většina svobodných třicátnic by jí v té chvíli nejraději zakroutila krkem, ovšem Candace věděla, že si na svého pana Božského musí ještě počkat. Potkala ho o pár let později. Nikoho menšího než Rona Galottiho, prezidenta Talk Media a vydavatele časopisu Vogue. Podle Candace měl všechny parametry dokonalého muže, leč taky spoustu nepřekonatelných chyb. Kvůli nim vztah s panem Božským zas tak božský nebyl. Ron byl zřejmě stejného názoru, a tak Candace poslal k vodě a do půl roku se oženil.

Trápení s Božským vynahradila nabídka z nakladatelství Atlantic Monthly Press. Měli zájem vydat její sloupky o sexu. Psal se rok 1996 a Amerika slupla příběhy o potřeštěných svobodných ženských jako malinu. Kritiky se předháněly v superlativech:

 

„Jane Austen s Martini, nebo Jonathana Swifta na kolečkových bruslích.“Sunday Telegraph„Candace Bushnell dělá pro příležitostný sex totéž co Woody Allen pro psychiatry.“New York Metro.com
„Báječné... poutavě napsaná kniha, servírovaná s pořádnou dávkou neuctivé otevřenosti,“ Marie ClaireSvobodné Američanky se našly v postavě vypravěčky Carrie Bradshaw, která v drahých botách od Manola Blahnika a v šatech od Prady vymetá jeden newyorský večírek za druhým, sbírá drby pro své sloupky, střídá muže jako ponožky a bez zábran holduje diskuzím o sexu.Jaký div, že po tak populárním tématu hmátla televizní stanice HBO a začala natáčet seriál. Výsledkem bylo 97 dílů, Zlatý Glóbus, cena Emmy, nesmírná popularita herečky Sarah Jessicy Parker a miliony spokojených fanoušků na celém světě. Jestli mezi ně patří i Candace Bushnell, nevíme.

O televizním Sexu ve městě se totiž vyjadřuje velmi diplomaticky. Zpočátku se na tvorbě seriálu vůbec nepodílela, teprve od třetí série s ní začali tvůrci scénáře určité věci konzultovat a později se stala i spoluproducentkou. Jaký div, že je ve svých soudech tak opatrná. „Tvůrci scénáře jsou velmi zkušení pracovníci, kteří do příběhů zasazují své příběhy a vedlejší dějové linie,“ odpoví na otázku, jak je možné, že z 27 kapitol knihy mohla vzniknout téměř stovka epizod. Podobně jalové odpovědi se dočkáme po otázce, co si myslí o herečkách, které v seriálu představují ji samotnou a její kamarádky. „Jsou to jenom představitelky a myslím, že to jsou natolik dobré herečky, že se budou měnit podle role. Na posledních sériích je vidět, že se se svou rolí sžily a cítí se v ní sebejistě a pohodlně.“

 

Když na ni budeme ještě chvíli naléhat, patrně se dozvíme, že s postavou Carrie se v televizním podání příliš neztotožňuje, protože ji plně ovládla Sarah Jessica Parker. O vzájemné nevraživosti těchto dvou krasavic v nejlepších letech si štěbetají vrabci na newyorských střechách a Candace ani Sarah Jessice jistě není po chuti, že si je lidé pletou. Když se Candace na jednom večírku ptali, jak to že přišla bez herce Mathewa Brodericka, což je ve skutečnosti manžel herečky Parker, měla prý co dělat, aby po zdvořilém tázajícím nehodila skleničku svého oblíbeného šampaňského. Po úspěchu své první knihy dala Candace vale novinářskému povolání a věnuje se tzv. „literatuře“. Jízlivé uvozovky jsou na místě, protože ač Candace zbožňuje Paní Bovaryovou či Annu Kareninu, její vlastní spisovatelské pokusy spadají do kategorie „chick lit“ čili jakýchsi moderních románků z červené knihovny. Jedním z nejkvalitnějších představitelů tohoto žánru, pro který čeština zatím nenašla vhodný ekvivalent, je Deník Bridget Jonesové z pera Helen Fieldingové.

„Pracuji pět dní v týdnu a snažím se napsat deset stránek denně. Je to těžká práce, člověk musí mít velkou disciplínu. Vstanu, sednu k počítači a nezvednu se, dokud nemám splněný svůj limit. Píšu ve svém domě na venkově, večer nikam nechodím a nedělám věci, které se přes den běžně dělají. Někdy v tomhle tempu jedu dva týdny, aniž bych viděla své přátele,“ popisuje Candace proces vzniku jejích děl.

Světlo světa zatím spatřila povídková kniha 4 blondýnky a její volné pokračování Traiding Up. Obě se odehrávají ve snobských barech a na exkluzivních večírcích a krásné hlavní hrdinky, které dávno překročily třicítku, se zamilovávají, souloží nebo se rozcházejí s výkvětem newyorské smetánky. Opět se zde hodně mluví o sexu a všechny dámy nosí lodičky od Blahnika... Každý správný romantický příběh by měl končit svatbou. Ani u Candace tomu nebylo jinak. Zavilá odpůrkyně formálních svazků a autorka památného výkřiku: „K čemu potřebuji manžela, když mám vrátného,“ se ve vší tichosti jednoho letního dne roku 2002 vdala za tanečníka Charlese Askegarda. Člen baletního souboru je sice o deset mladší než ona, ale vzal si ji i přesto, že Candace o sobě na veřejnosti s potěšením rozhlašuje: „Někdy moc kouřím, někdy moc piju a občas ječím na chlapy.“ Že by ho zlákala vidina dědictví v podobě autorských práv?

Zatím má manžel ještě šanci.

„Myslím si, že je pitomost, aby ženská těsně před padesátkou začala šílet po dětech. Doktoři vám to řeknou jasně: vaše vajíčka jsou stará, jste holt prošlá. A jestli já budu mít někdy děti? Když otěhotním, tak ano,“ má Candace jasno v otázce případných dědiců. Psaní pohádek jí jde dobře od ruky, a tak se nemusí strachovat, že by případným mateřstvím její kariéra utrpěla.

 

Můžete ji navštívit na oficiální stránce.

 

 

Zdroj fotografie/ Photo downloaded from: http://www.candacebushnell.com/

 


Seznam všech autorů

Autorovy knihy v naší nabídce

Zboží bylo přidáno do košíku


DO KOŠÍKU POKRAČOVAT V NÁKUPU

Čtyři blondýnky

Detail

Sex ve městě

Detail
Všechna práva vyhrazena ©2017 Metafora s.r.o., tvorba stránek - InGenius Webdesign