Přihlášení do e-shopu


ZAVŘÍT
DOVOLENÁ VE SKLADU!

UPOZORNĚNÍ!

3. - 7. července má náš sklad dovolenou,

a tudíž celý tento týden nevyřizujeme žádné objednávky.

Všechny budou vyřízeny obratem v dalším týdnu.

Děkujeme za pochopení!

Více info...

ZAVŘÍT
ZOBRAZIT KATEGORIE KNIH

Coetzee J. M.

Coetzee J. M.

Potomek holandských osadníků ze 17. stol. známější jenom jako J. M. Coetzee, se narodil 9. února 1940 v Jihoafrické republice.

 

Jeho matka učila na základní škole. Otec byl vystudovaný právník, ale praktikoval pouze občas. V letech 1941-45 sloužil s jihoafrickou armádou v severní Africe a Itálii. Přestože Johnovi rodiče nebyli původem Britové, doma se mluvilo anglicky. Všude jinde si však John zvykl používat obvyklejší afrikánštinu.

Do základní školy chodil Coetzee v Kapském městě a nedaleko městečka Worcester. Střední vzdělání získal v katolické škole v Kapském městě. Maturoval v roce 1956. Roku 1957 vstoupil tamtéž na univerzitu, v letech 1960 a 1961 absolvoval v oborech angličtina a matematika. Od roku 1962 strávil tři roky v Anglii, kde se živil jako programátor, zatímco pracoval na diplomové práci o díle anglického spisovatele Forda Madoxe Forda. V roce 1963 se oženil s Philippou Jubberovou (1939-1991), se kterou měl dvě děti: Nicolase (1966-1989) a Giselu (nar. 1968).

V roce 1965 nastoupil na Texaskou univerzitě v Austinu, na fakultu pro postgraduální studium, a o dva roky později absolvoval jako doktor filozofie v oboru angličtina, lingvistika a germánské jazyky. Jeho disertace pojednávala o raných dílech Samuela Becketta. Tři následující roky přednášel jako asistent angličtinu na Státní univerzitě v Buffalu. Zde začal také psát svou první knížku Dusklands (1974), která obsahuje dvě novely, jednu o Americe a Vietnamu, druhou o historii a rozvoji jižní Afriky, zasazenou do šedesátých let 18. století.

Když mu zamítli žádost o trvalý pobyt v USA, vrátil se domů do Jihoafrické republiky. Tam během let 1972 a 2000 vystřídal několik míst na univerzitě v Kapském městě. Naposled působil jako profesor literatury. Od roku 1984 do roku 2003 často vyučoval ve Spojených státech: na Newyorské státní univerzitě, Univerzitě Johna Hopkinse, Harvardově univerzitě, Stanfordské univerzitě a na Chicagské univerzitě, na šest let se také stal členem Výboru pro sociální záležitosti.

 

Dnes působí jako pilný překladatel nizozemské a afrikánské literatury. V roce 2002 emigroval do Austrálie. Žije v Adelaide se svou partnerkou Dorothy Driverovou a udržuje si čestnou pozici na místní univerzitě. V jednom rozhovoru prohlásil, že „opustit zemi je v mnoha ohledech jako rozvod. Je to velmi důvěrná záležitost“.

 

Dílo:

Práce J. M. Coetzeeho nelze bezpečně zařadit k žádnému specifickému směru.

Jeho eseje ukazují na zájem o lingvistiku, stylistiku, strukturalizmus a sémiotiku. Jeho romány se zabývají reálnými problémy Jižní Afriky, ale jsou prezentovány nadčasově, s důrazem na zachování plurality názorů.

In the Heart of the Country (1977), kde je hlavní postavou vzpurná, nemilovaná dcera chovatele ovcí, Coetzee zkoumá obecné zásady jihoafrického plaasroman čili „farmářského románu“. Ve Waiting for the Barbarians (1980) nabízí čtenáři naturalisticky popsané scény trýznění a nechává ho, aby zjistil, zda se mu tento svět zamlouvá. Titul románu je odvozen z básně Constantina Cavafyho (volně přeloženo): „A teď, čím bychom as bez barbarů byli? / Oni by to možná vyřešili.“

Příběhem Life and Times of Michael K (1983) se vrací k slavným postavám Franze Kafky a jejich nerozhodnosti a utrpení. V dalším příběhu Foe (1986) si pohrává s postavami a dějem klasického příběhu Daniela Defoea Robinson Crusoe.

Před vydáním Age of Iron (1991) prožil Coetzee velkou životní tragédii, jeho žena zemřela na rakovinu. Dvě práce, Boyhood (1997) a Youth (2002) patří do série knih „na motivy autorova života“.

V knize Elizabeth Costello: Eight Lessons (2003) představil své ženské alter-ego, slavnou spisovatelku, která cestuje po světě a přednáší o literatuře. S touto ženou se setkáváme i v dalším románu Slow Man (2004). Všechna jeho díla se shodují v tom, že centrem příběhu je osamocená postava. Nemají přímé morální ponaučení, ale vždy se najdou situace, o kterých musí čtenář přemýšlet. Autorovým cílem není poskytnout řešení, ale upozornit na problém a zbytek ponechat na čtenářově rozhodnutí.

 

Vybraná díla:

Dusklands (1974), In the Heart of the Country (1977), Waiting for the Barbarians(1980), Life and Times of Michael K (1983), Foe (1986), A Land Apart: A Contemporary South African Leader (1987), White Wtiting: On the Culture of Letters in South Africa (1988), Age of Iron (1991), Doubling the Point: Essays and Interviews (1992), The Master of Petersburg (1994), Giving Offense: Essays on Censorship (1996), Boyhood: Scenes from Provincial Life (Chlapectví, česky 2007) (1997), What is Realism? (1997), Disgrace (1999), The Lives of Animals (1999), The Humanities in Africa (2001), Stranger Shores: Literary Essays (1986-1999, 2001), Youth: Scenes from Provincial Life II (Mládí, česky 2007) (2002), Elizabeth Costello: Eight Lessons (2003), Slow Man (Pomalý muž, česky 2007) (2004)

 

Ocenění:

Je držitelem různých literárních poct a cen, z nichž jistě nejvýznamnější je Nobelova cena za literaturu z roku 2003.

Jinak jsou to například:

- cena CNA

- výroční cena Jamese Taita Blacka

- výroční cena Faber

- cena Fémina (Francie)

- cena Mondello (Itálie)

- cena Booker Prize

- Člen Národní literární společnostiČestný člen Asociace moderního jazyka (USA)

 

dubnu 2007 byl J. M. Coetzee nominován za Pomalého muže na Mezinárodní dublinskou literární cenu IMPAC 2007.

září 2009 získal nominaci na Booker Prize za novou knihu Zrání.

srpnu 2010 získal za knihu Zrání hlavní cenu 25.000 dolarů ve státní australské soutěži státu Queensland.

Na podzim 2016 navštívil autor Prahu v rámci Mezinárodního festivalu spisovatelů.

 

 

J. M. Coetzee je laureátem Nobelovy ceny z roku 2003

Děkovná řeč na banketu při příležitosti udílení Nobelovy ceny, 10. prosince 2003 (převzato z www.nobelprize.org)

 

Vaše Veličenstva, Vaše královské Výsosti, dámy a pánové, vážení hosté, přátelé!

Jednoho dne, zčistajasna, když jsme mluvili úplně o něčem jiném, má partnerka Dorothy vyhrkla: „Na druhou stranu,“ řekla, „na druhou stranu, víš jak pyšná by na tebe byla tvoje maminka? Je to vážně škoda, že už nežije. A tvůj táta taky! Byli by na tebe tak hrdí!

„Hrdější než na to, že mají syna doktora? Že z něho mají profesora?“ otázal jsem se.

„Hrdější.“

„Kdyby byla moje maminka ještě naživu,“ řekl jsem, „bylo by jí devětadevadesát a půl. Pravděpodobně už by byla senilní a možná by ani nevnímala, co se kolem ní děje.“

Ale Dorothy měla pravdu, moje maminka by přímo praskala pýchou. Můj syn je nositelem Nobelovy ceny. Nakonec, pro koho bychom dělali věci, které vedou k Nobelově ceně, když ne pro svoje matky?

„Mami, mami, vyhrál jsem cenu!“

„To je skvělé, drahoušku. Teď dojez svou mrkev, ať ti nevystydne.“

Proč musejí být naše matky velmi staré, nebo bohužel dokonce v hrobě, než můžeme domů přiběhnout s takovou novinou a napravit tak všechny lumpárny, které jsme jim kdy provedli?

Panu Alfredu Nobelovi, který je už 107 let po smrti, a celé nadaci, jejíž ctění správci pro nás připravili tento úžasný večer, bych chtěl vyjádřit svůj upřímný vděk. A mým rodičům bych chtěl říci, je mi velmi líto, že tu dnes nemůžete být se mnou. Děkuji.

 

© The Nobel Foundation, 2003

 

 

Zdroj fotografie/downloaded from: www.nobelprize.org


Seznam všech autorů

Autorovy knihy v naší nabídce

Zboží bylo přidáno do košíku


DO KOŠÍKU POKRAČOVAT V NÁKUPU

Ďabiel DeFOE

Detail

Deník špatného roku

Detail

Doba železná

Detail

Chlapectví

Detail

Mládí

Detail

Pomalý muž

Detail

V srdci země

Detail

Zrání

Detail
Všechna práva vyhrazena ©2017 Metafora s.r.o., tvorba stránek - InGenius Webdesign