Přihlášení do e-shopu


ZAVŘÍT
ZOBRAZIT KATEGORIE KNIH

Paní Hemingwayová - Naomi Woodová

Paní Hemingwayová - Naomi Woodová

Od: Knižní novinky
Přidáno: 3. 11. 2014

Někdy je vlastní život literáta zajímavější než jeho fikce. To je třeba případ Ernesta Hemingwaye a jeho čtyř žen. Skvělý námět na film a samozřejmě, skvělé téma na knihu. Po Pařížské manželce od Pauly McLain (vydala Metafora 2011) je to nyní mladá anglická spisovatelka Naomi Woodová, kdo se pokusil literárně zpracovat život nejen další z Hemingwayových manželek, ale hned všech čtyř najednou, a to v jediném příběhu nazvaném Paní Hemingwayová (v překladu Evy Fuxové vydala Metafora).

Ačkoliv je Paní Hemingwayová příběhem o nepoetických věcech, totiž o rozchodech, zpracovala jej Woodová svým způsobem velmi poeticky a přitom se jí podařilo držet se v maximální míře skutečnosti. Autorka mistrně propojila zjištěná fakta s vlastním smyslem pro detail a pro drobnokresbu, která je v příběhu často rozhodujícím prvkem. Woodová, ačkoliv má za sebou teprve dvě knihy, počíná si jako zkušená autorka. U knihy Paní Hemingwayová máte dojem, nejen že spisovatelka byla celou dobu u toho, ale dokonce že u toho jste i vy, jako čtenáři. Každé zachvění větví olivovníku, lenivé slunce Středozemního moře, horkost cesty kolem kubánské vily, prach poválečné Paříže, zádumčivost v lesním domě v Idahu – všechno je napsáno a popsáno tak, že věrněji už to nejde. Woodová zkrátka umí dokonale vytvořit atmosféru.

Příběh ovšem stojí také na faktech. Autorka si vytýčila celkem obtížný cíl, ale přistoupila k němu více než zodpovědně. Tři roky pečlivě studovala dokumenty ze spisovatelovy pozůstalosti, rukopisy, útržky i vzkazy, a ty spojila s dojmy z vlastních návštěv míst spojených s Ernestem Hemingwayem a jeho ženami. Podařilo se jí tak sestavit barvitý příběh plný lásky i napětí. Hemingway se totiž nikdy neobešel bez ženy po boku, resp. bez dvou žen, manželky a milenky. Hemingway tady není představen jako slavný autor a tvrdý muž, ale spíš naopak – jako někdo, kdo stále někoho potřebuje, někoho blízkého, kdo při něm bude stát a čekat na něj. Dá se také říci, že co žena, to nová životní etapa, to jiné místo, jiné téma, jiné úspěchy a knihy.

Osnovu příběhu tvoří body zlomu, klíčové momenty, kdy docházelo ke „střídání stráží". Hemingwayovy manželky totiž potkáváme v interakci jedné s druhou a místa hrají v tomto příběhu důležitou roli. Jeho první manželství s Hadley je spojeno s Evropou a zejména s Paříží, ale první momentka začíná v prosluněném Antibes. Je to místo, kde se o Ernesta pokouší jiná žena, Pauline Pfeifferová, přítelkyně Hadley. Další budoucí paní Hemingwayová je tu s nimi na dovolené. S Fiffe pak začíná mnohem zajímavější kapitola. Zatímco s Hadley obývali nuzný studený byt a krmili se holuby z parku, s bohatou Pauline má Ernest najednou všechno bohatství, po kterém tak toužil. Peníze, přepychovou vilu, ale hlavně ideální podmínky na psaní. Zatímco Hadley všechna jeho dosavadní díla ztratí, během vztahu a později manželství s Pauline už napíše několik románů, novely i povídky. Vznikne Fiesta i Sbohem, armádo. S druhou ženou také uniká zpět do Ameriky. Nyní je to Key West na nejjižnějším cípu Floridy, a zároveň druhé klíčové místo. To, kde se musí Pauline vzdát Ernesta ve prospěch další ženy, válečné zpravodajky Marty Gellhornové. Ti dva spolu působili ve Španělsku a Marta i Španělsko Ernesta inspirovali k další knize – Komu zvoní hrana. Key West je zapomenut, nyní je to Finca Vigía na Kubě, kde se s Martou usídlí, ale Hemingway přece jen víc potřebuje obyčejnou manželku než ambiciózní reportérku. Naštěstí je ještě válka v Evropě. Klíčovým místem je opět Paříž, tady se znovu rozdávají karty. Ještě než se rozvedl s Martou, vybral si Ernest další družku pro zbytek života, novinářku Mary.

Paříž se však neúprosně střídá s Ketchumem v Idahu, neboť poslední klíčový moment je zaměřen právě na dobu po Hemingwayově sebevraždě. Mary to měla ze všech nejtěžší. Slavný literát už nebyl na cestě nahoru za úspěchy, ale pomalu se s pomocí alkoholu propadal na dno. V té době ještě napsal knihu oceněnou Nobelovou cenou – Stařec a moře, ale pak už ho psaní začíná opouštět. Množí se zdravotní problémy, částečně způsobené alkoholem, částečně následkem starých zranění. Tentokrát je to Mary, kdo zůstává. Zbylo na ní vypořádat se se smrtí, uspořádat literární pozůstalost. A také nechat vydat Pohyblivý svátek, asi nejčtenější Hemingwayovou knihu, která ale vychází až po jeho smrti. Kruh se tím pomyslně uzavřel – jsou to vzpomínky na jeho život v Paříži a první ženu Hadley...

SOŇA ABRAMOWITZ-FRAŇKOVÁ
Knižní novinky 21/2014

 

 

Od: Bloggerka Ilona
Přidáno: 5. 8. 2014

"Knihu jsem si brala jen s malými očekáváními, takže jsem po dočtení této biografie, byla velmi mile překvapena. Hned začátek zaujme a nutí čtenáře obracet listy jeden za druhým. Nebylo to, jako bych četla o jen o životě, ale jako bych prožívala příběh spolu s ostatními.

Prostředí i postavy byly vykresleny naprosto dokonale. Po celou dobu jsem v knize byla a atmosféra se snášela všude kolem mě. Paříž jsem viděla živě před očima, otřesy války jsem skoro cítila. Číst tuhle knihu byl zážitek, který jsem nečekala."

Zbytek recenze najdete NA BLOGU.

 

 

Od: Polgara
Přidáno: 4. 8. 2014

"Naomi Woodová ve své knize neobhajuje ani nekritizuje, ale podává zajímavý pohled na jednoho nejslavnější spisovatele a jeho osobní život. Vždycky jsem měla v Ernestovi vzor s vědomím, že i on měl chyby. Proto mě dost překvapilo, když tolik miloval pití a střídal ženy, jako ponožky. Ale na druhou stranu jej musíte obdivovat, jak elegantně dokázal se všemi vycházet, a co všechno za svůj život dokázaů. Naomi používá čtivý a příjemný styl psaní, který jednodtlivým příběhům dodává zvláštní kouzlo a přemýšlíte o nich ještě několik hodin po dočtení."

Celou recenzi najdete ZDE. 

 

Od: Brabikate
Přidáno: 5. 6. 2014

Napsané je to dokonce tak zajímavě a dobře, že si myslím, že by celá ta kniha fungovala i kdyby se jednalo o kompletně fiktivní a smyšlené postavy. Celkové vyznění románu mi stylem a problematikou složitých vztahů připomínalo romány od Iana McEwana, což se dá brát jako pocta, protože McEwan podle mě patří k těm nejlepším současným spisovatelům. Bez Hemingwaye by to byl zajímavý román o mezilidských vztazích, "tekutých láskách", složité umělecké duši... Když do takového příběhu potom ještě vložíte jednoho z největších spisovatelů minulého století, je z toho rázem ještě o dost zajímavější čtení.

Pokud vás zajímá Ernest Hemingway, americká umělecká smetánka první poloviny minulého století a máte rádi romány ve stylu Iana McEwana, bude pro vás Paní Hemingwayová rozhodně dobrá volba. Nejedná se sice o životopis, ale je to kvalitně napsaný příběh na motivy jeho života. Žádná postava v něm není kladná ani záporná, všechny vás budou něčím odpuzovat, ale i fascinovat. A k Hemingwayi i jeho dílu najednou budete mít úplně nový vztah.

Recenze k dočtení TADY.

 

 

Od: http://mynewspecialworld.blogspot.cz/
Přidáno: 5. 6. 2014

Autorku musím znovu pochválit za čtivost jejího díla. Pojala celou knihu opravdu zajímavě a Paní Hemingwayovou jsem četla jedním dechem.

V knize jsou zobrazeny nejen čtyři milující manželky a osudové ženy spisovatele, ale především jejich povahy, pocity, chování, ale i charakteristické vlastnosti, mezi kterými nechybí přátelství, zrada a nevěra. To vše je v knize skvěle zahrnuto a můžeme jen obdivovat, jak živě a zajímavě dokázala sepsat opravdu povedené dílo o milostném životě proslulého autora.

Celou recenzi si můžete dočíst PŘÍMO NA BLOGU. 

 

 

Od: Rachel Roo
Přidáno: 22. 5. 2014

„Z celého díla by byl krásný film. Mám ráda, když jsme s hlavními hrdinkami v jejich radosti i trápení, když víme, co si myslí a jak to prožívají. Je to vlastně docela obyčejný život jednoho spisovatele a jeho osudových známostí. Válka, rozchody, nevěry, omluvy, výmluvy, opuštění, zoufalství, svoboda. A že to s ním jeho partnerky rozhodně neměly lehké. Avšak cokoliv z toho by mohlo potkat i každého z nás.“

Zbytek recenze si můžete dočíst ZDE.

 

Od: iDnes.cz
Přidáno: 28. 4. 2014

Kdyby tuhle knihu četl Ernest Hemingway, nejspíš by neváhal vzít na její autorku pušku. Britská spisovatelka Naomi Woodová nejprve detailně prostudovala dokumenty a vzpomínky na čtyři manželky slavného nobelisty, a pak o nich napsala román. Nazvala ho příznačně: Paní Hemingwayová. Česky ho vydává Metafora.

Celou recenzi najdete na webu iDnes.cz.


Od: bloggerka Catty
Přidáno: 8. 4. 2014

„Hadley, Fife, Martha a Mary sa od seba výrazne líšili. Hadley bola pokorná, Fife nezbedná, Martha nezávislá a Mary naivná. Skutočne vrelý vzťah som si dokázala vytvoriť iba k Hadley, ostatné tri ženy mi boli nesympatické už len z toho dôvodu, že už boli Ernestovými milenkami aj vtedy, keď bol ešte ženatý. V podstate mali všetky manželstvá rovnaký priebeh - Ernest je ženatý, nájde si milenku, rozvedie sa, ožení sa so svojou milenkou, prežijú niekoľko šťastných rokov, no potom nasleduje rozčarovanie, Ernest má viacero románikov až si zase nájdu stálu milenku. A takto pekne dookola. Ženy v Ernestovej blízkosti neboli nikdy v bezpečí.

Autorka zvolila zvláštny spôsob vykreslenia týchto manželstiev, pretože neopisuje ich celý priebeh. Zameriava sa skôr na konkrétne udalosti. V každom manželstve opisuje šťastné chvíle (výlety, oslavy, nezbednosti), a zároveň aj tie nešťastné. Zameriava sa na prelomové momenty v každom vzťahu. Snaží sa ukázať, že nie je čudné, že Ernestovi podľahol taký zástup žien, pretože dokázal byť očarujúci a milujúci. A na druhej strane ukazuje aj to, že žiť s Ernestom bolo často veľkým utrpením.“

 

CELOU RECENZI SI MŮŽETE DOČÍST.

 

Od: http://knizni-paralela.blogspot.cz/
Přidáno: 7. 4. 2014

"Z knihy jsem byla nadšená. Je rozdělena do čtyř částí, na vyprávění čtyř manželek. Každá zde popisuje seznámení, šťastné manželství, podezření z nevěry, a boj o manžela.
Je perfektně psaná, čtivá, a nebudete ji chtít odložit. Ernesta budete chtít fackovat od začátku až do konce.
Po přečtení této knihy vím jistě, že být paní Hemingwayovou není žádné terno. Já osobně bych o to nestála."

Recenzi k přečtení najdete TADY.

 

Od: www.venusanka.cz, Miloslava Martínková
Přidáno: 4. 4. 2014

"I když můžete mít dojem, že o Hemingwayovi toho vlastně víte hodně, nemusí to být pravda. Byl to muž, obestřený až do poslední chvíle svého života tajemstvím, což ho činilo zároveň tak přitažlivým. I v okamžiku smrti si se svým okolím krutě pohrál. Zatímco oficiálně se má za to, že zemřel při neopatrné manipulaci se zbraní, proslýchá se, že Ernest trpěl na sklonku života depresemi a že spáchal sebevraždu.

Pokud se do četby této knihy pustíte, počítejte s tím, že ji budete jen těžko dávat z ruky. Neustále vás bude popohánět zvědavost, která vám jednoduše nedovolí se od příběhu odpoutat. Ponoříte se do mistrně popsaných spletitých vztahů. A možná také zatoužíte přečíst si nějakou knihu od Ernesta Hemingwaye. Muže, který až příliš bouřlivě žil a bouřlivě miloval."

Celou recenzi najdete ZDE.

 

 

Od: Jitka Neureuterová
Přidáno: 31. 3. 2014

Nakladatelství Metafora přichází ke 115.výročí narození Ernesta Hemingwaye s novým románem popisujícím jeho soukromí. Částečně tím nakladatelství navazuje na svůj titul Pařížská manželka Pauly McLainové, vydané v roce 2011, o první manželce Ernesta Hemingwaye.

Název nejnovějšího titulu je vybrán šalamounsky. Budí dojem, že se dozvíme příběh pouze jedné manželky, ale není tomu tak. Postupně sledujeme zbylé tři drahé polovičky velkého spisovatele (Fife, Marthu a Mary) a jejich trápení i chvíle štěstí s ním. Jak jedna z postav v románu říká,: „každá chce být paní Hemingwayová a jen nám se to podařilo".

Ač autorka sama přiznává, že jde o její autorskou licenci, a tím pádem fiktivní rozhovory, dokáže navodit atmosféru od poloviny 20. let přes léta 30. a 40. až do let 60. (která patří k závěru spisovatelova života) tak, že máme pocit, že prožíváme děj spolu s hlavními hrdiny.

Pro mě výborná kniha na dovolenou, a pakliže si k její četbě dáte i koktejl, Hemingwayovská atmosféra bude navozena úplně.

 

 

Od: www.vaseliteratura.cz, Jiří Lojín
Přidáno: 31. 3. 2014

Naomi Woodová sleduje zlomové body vztahů Ernesta Hemingwaye, okamžiky, kdy odchází od jedné ženy, aby se oženil s jinou. I když tato charakteristika není úplně přesná, jeho známosti vždy existují souběžně, jako kdyby se velký bouřlivák bál samoty. A to je jeden z bodů, který autorka záměrně zdůrazňuje a svůj text na něm staví. Román se nezaměřuje na osobnost slavného spisovatele, ten tvoří pouhou kulisu, důležité jsou ženy a pocity, které zažívají v dobách štěstí i následného zklamání.

Ernest Hemingway se oženil čtyřikrát. Jeho první manželkou se stala Hadley Richardsonová, následovala Pauline Pfeifferová zvaná Fife, další byla Martha Gellhornová a nakonec Mary Welshová. Jsou to ženy povahově velmi rozdílné, mají však, kromě manžela, i hodně společného. Jde hlavně o způsob, jakým vnímají rozchod, i místo, jež v jejich životě po rozchodu Hemingway stále zabíral. Jejich emoce pravděpodobně neodpovídají skutečnosti, Naomi Woodové však jde o umělecké vyjádření, ne o pouhé životopisy. Spisovatelku nezajímají historická fakta, byť se o ně samozřejmě opírá. Emoce jsou pro beletrii daleko zajímavější a důležitější.

Kniha čtenáře zavádí rovnou doprostřed děje, bez zbytečného vysvětlování nebo okolkování. V idylickém prostředí francouzského Antibes tráví čas Hemingway, jeho žena Hadley a jeho milenka Fife. Tuto část sledujeme očima první manželky, žárlící na nový vztah svého muže. V druhé části konfrontuje autorka předchozí pohled Hadley s názorem Fife, stejná situace je viděná jinýma očima. To, co Fife považuje za pomoc, třeba obyčejné převlékání peřin, pokládá Hadley za nepřípustný vpád do své domácnosti. V druhé kapitole může Naomi Woodová sledovat, jak Fife Hemingwaye odloudí první ženě a pak i jak jí samé manžela odvede další žena...“

Celou recenzi si můžete přečíst ZDE.

 

Ze zahraničního tisku

„Napsat příběh, který se čte se zatajeným dechem, přestože všichni víme, jak dopadne, vyžaduje neobvyklý talent. A Paní Hemingwayová právě takovou knihou je, tak krásně napsanou a emotivní, že jsem ji až do poslední stránky vůbec nedokázala odložit."
- britská spisovatelka Jojo Moyesová

„Zapomeňte na všechno, co jste si mysleli, že víte o čtyřech manželkách Ernesta Hemingwaye. V tomto spalujícím kvartetu naleznete jejich propletené portréty, skutečné ženy, které Naomi Woodová vzkřísila k životu, ženy, jež miloval a posléze ztratil legendární okouzlující velký spisovatel. Woodová je autorkou, jejíž slova se mění v obrazy a ožívají před očima."
- Ellen Feldmanová, americká autorka románu Scottsboro

„Jakou přitažlivost! Jaký magnetismus měl! Ženy kvůli němu skákaly z balkonů a následovaly ho do války," prohlásila o Ernestu Hemingwayovi jedna z jeho čtyř manželek. A pokud ne doopravdy, tak něco podobného vyslovila aspoň v románu Naomi Woodové. Ženy se střídají a každá vypráví svůj poutavý příběh, který nám v autorčině podání vykresluje obraz záletnického alkoholika vskrytu duše toužícího po smrti, muže s kolosálním egem a velkým talentem nebrat vůbec na vědomí pocity partnerek. Skutečná otázka tedy zní: Co pro všechno na světě vedlo čtveřici těchto očividně rozumných žen - Hadley, Fife, Marthu a Mary – aby se na něho provdaly?"
- Sunday Times

„Román, přesněji řečeno beletrizovaný životopis výmluvně nazvaný Paní Hemingwayová je svědectvím o tom, jaké to bylo milovat nejslavnějšího spisovatele své generace a být jím milována. V kulisách bohémské Paříže dvacátých let až po období studené války v Americe let šedesátých se odehrávají příběhy čtveřice paní Hemingwayových, čtyř Ernestových žen: Hadley, Pauline zvané Fife, Marthy a Mary."

„Dovedným přidáním čistě fiktivních zvratů umožňuje Naomi Woodová čtenáři, aby se plně ponořil nejen do životů a manželství pěti neobvyklých postav, ale také do víru čtyř desetiletí."

„Příběh vyprávěný čtyřmi hlasy, spředený z dochovaných vášnivých dopisů, deníkových zápisů, telegramů... Každá Ernestova žena se musela o místo v jeho srdci i v posteli utkat s milenkou, aby ji posléze také zradil. Každá doufala, že právě ona s ním zůstane navždy. A jen ta poslední jej doprovodila až do konce – kdy uslyšela výstřel..."

 

 

 


 

John Day
THE TELEGRAPH

Naomi Woodová napsala úchvatný román o Hemingwayovi a ženách, které ho zbožňovaly

Kritik Edmund Wilson kdysi nazval Ernesta Hemingwaye „nepochybně tou nejhorší možnou postavou jakéhokoliv autorského díla". Dvaapadesát let po Hemingwayově smrti jeho mýtus stále pokračuje, aby nás okouzloval i rozhořčoval.

V poslední době se životopisci snažili proniknout do srdce legendy a předestřít Ernestův příběh prostřednictvím jeho vztahů k věcem a lidem, jež miloval. V loňském roce napsal např. Paul Hendrickson knihu Hemingway´s Boat (Hemingwayův člun), pečlivou, působivou biografii zaměřenou na Hemingwayův vztah k jeho rybářskému člunu Pilar. A nyní Naomi Woodová ve své Paní Hemingwayové nabízí fiktivní portrét slavného autora zvaného Papa optikou jeho čtyř manželství - s Hadley Richardsonovou, Pauline „Fife" Pfeifferovou, Marthou Gellhornovou a Mary Welshovou.

Sám Hemingway kdysi mluvíval o "ledovcové" teorii fikce. „Devět desetin každého příběhu," prohlašoval, „by mělo být z dohledu, pod hladinou, raději skryto, než naplno prezentováno." Zaměření na ženy v jeho životě, které byly tak často přehlíženy, je tedy výborný způsob, jak vyprávět příběh se samotným Ernestem v roli temného, nepoznatelného ledovce.

Je to úžasná kniha: pečlivě napsaná, s bohatou fantazií a emocionální moudrostí. Útržky dialogů z biografií a citace z dopisů či telegramů jsou nápaditě využity k tomu, aby vytvořily plynulý příběh dokumentující vzplanutí i pohasínání Hemingwayových lásek stejně jako niterné životy těch, které miloval.

Hemingway Naomi Woodové zůstává nepoznatelný, ale některé jeho rysy se přesto objeví. Má hrůzu z osamělosti a to, že „je tak krásné být zamilovaný", z něj v důsledku dělá „příšerného manžela".

Ernest je tak vlastně těžištěm, a to nejen románu, ale i života, který se točí kolem něj. „Ženy raději odvracejí oči od jeho nevěr a afér, protože manželství pro tři je pořád lepší než jedna osamělá žena," konstatuje trpce Fife, když se na její místo začíná tlačit Martha Gellhornová.

Vlastnímu psaní předcházelo pečlivé bádání v archivech i cesty do míst Hemingwayova pobytu, do Antibes, na Key West, na Kubu..., ale faktická stránka je akcentována jen lehce, nikdy nehrozí, že převládne a změní vášnivý příběh v naučnou literaturu.

Tušíte, že líčení toho, jak na stránkách jednoho Hadleyina dopisu její následovnici Fife zanechaly otisky panáky ginu nebo papír u data poznamenala šmouha řasenky, může pocházet z faktů získaných z první ruky, ale to, že si nikdy nemůžeme být zcela jisti, co je pravda a co si Woodová vymyslela, je dokladem jejího mistrovství.

Dokonce i dobře známé detaily z Hemingwayova života jsou zde svěží a nabývají nového významu. Naomi Woodová funguje jako „převypravěčka" hemingwayovských mýtů - o tom, jak matka poslala Ernestovi zbraň, jíž se zastřelil jeho otec, nacpanou ve zkaženém dortu (obraz spouště, jíž se naposledy dotýkal otcův prst, pokryté kožichem plísně, je mrazivě působivý), o tom, jak „Papa" lovil žraloky, nebo na konci války osvobozoval hotel Ritz v Paříži...

Hemingway vždycky říkal, že literatura slouží k tomu, aby „vycházela z opravdu poctivě získaných znalostí, takže to, co tvoří, je pravdivější než to, co byste si skutečně mohli pamatovat ."

Paní Hemingwayová tak působí mnohem pravdivěji než většina biografií a je samozřejmě i reálnější než spousta románů. Autorčina metoda představuje velice efektivní způsob, jak se vypořádat s hlavní záhadou: samotným Hemingwayem, mužem trýzněným vlastní mužností. Ale právě to se jí také zdařilo citlivým a dojemným vyvoláním oněch žen, které s ním byly spjaté, ačkoliv svůj život často trávily v jeho stínu.

 

 

 

Zpět na recenze...
Všechna práva vyhrazena ©2017 Metafora s.r.o., tvorba stránek - InGenius Webdesign