Přihlášení do e-shopu


ZAVŘÍT
DOVOLENÁ VE SKLADU!

UPOZORNĚNÍ!

3. - 7. července má náš sklad dovolenou,

a tudíž celý tento týden nevyřizujeme žádné objednávky.

Všechny budou vyřízeny obratem v dalším týdnu.

Děkujeme za pochopení!

Více info...

ZAVŘÍT
ZOBRAZIT KATEGORIE KNIH

Pařížská manželka - McLainová Paula

Pařížská manželka - McLainová Paula

od: Blog Libri & Já
přidáno: 23. 6. 2014

"Pařížská manželka je silným příběhem o lásce, ctižádosti a zradě dvou mladých lidí na pozadí pozoruhodné doby a místa. Autorka napsala srdceryvný příběh poskytující velký čtenářský zážitek. Hadley byla úžasná žena, kterou jsem obdivovala a knížek o ní není nikdy dost.... Zkrátka knížka mě pohltila, odzbrojila, rozzlobila i dojala – to samé jistě udělá i s vámi, proto neváhejte s četbou."

Celou recenzi k dočtení najdete ZDE.

 

od: www.vaseliteratura.cz
přidáno: 21. 10. 2013

...
Pokud něco kniha dobře rozpracovává, pak je to základní princip – vše plyne, vše je měněno. Čtenářky mohou opouštění Hadley Ernestem pociťovat jako nepravost, stejně jako novou šanci...Známý spisovatel už pro mne nyní není jen neuchopitelným sebevrahem, ale především člověkem, který využil všechen svůj čas k opravdovému životu. Zajímavé je, že i přes četné další vztahy, patřila poslední slova a myšlenky právě Hadley. Příjemné čtení na léto pro lidi, kteří chtějí odpočívat i přemýšlet...

Celá recenze k přečtení ZDE.

 

od: Z blogu
přidáno: 22.8.2013

Fascinovalo mě, s jakou věrohodností dokázala Paula McLainová vybudovat tento beletrizovaný životopis. A to ať už hovoříme o skutečných historických situacích či samotných postavách. Všechno působí naprosto reálně a nemám sebemenší problém uvěřit, že přesně takhle to všechno bylo, že přesně tatáž slova mezi sebou hrdinové pronášeli. Je to neuvěřitelně působivé dílo a po minulém zklamání z vyprávění Mozartovy sestry bylo tohle opravdu osvěžující čtení. Děj vyprávěný Hadleyinými ústy sleduje jen to období Ernestova života, kdy byli spolu. Časem po jejich rozvodu prý Hemingway prohlásil, že by si přál, aby zemřel dřív, než miloval někoho jiného než svou Hadley. Věřím tomu, protože jejich láska byla skutečná. Nebo ji alespoň McLainová dokázala naprosto reálně vymodelovat.

Pravděpodobně největším plusem této knihy je ovšem fakt, že je nesmírně čtivá. Miluji knihy, které neustále musím všude nosit s sebou, protože nejsem schopná se od nich odtrhnout. Taková knížka si mě okamžitě získá. Stejné to bylo s Pařížskou manželkou, kterou jsem nedokázala odložit ani při bublinkové koupeli. Hltala jsem slovo za slovem až do konce. Ne že by to bylo tak napínavé, vždyť každý z nás jistě už ve škole o Hemingwayově životě něco slyšel. Nicméně autorka knihy dokáže nové informace nabízet po lahodných kouscích a vy nemůžete přestat uždibovat, dokud nesníte celý koláč.

Kromě toho, že jsou hrdinové knihy nesmírně přitažlivé umělecké osobnosti, byly to i pestré postavičky, které příběhu dodávaly další rozměr. Zejména Hadley a její manžel Ernest. Osobně jsem si vždycky Hemingwaye představovala jako urostlého a nebojácného drsňáka, možná trochu vypočítavého a bezohledného. Paula McLainová ovšem Ernesta Hemingwaye představuje v úplně novém světle, nečiní z něj černobílou postavu, ale naopak kladného hrdinu se zápornými rysy. Nebo možná záporáka s rysy kladnými... Nicméně jsem si jeho i Hadley velice oblíbila. Hadley je typická naivní ženuška, ale s přibývajícím věkem a zkušenostmi se v ní objevují nové vlastnosti, průbojnost a tvrdohlavost. Její vývoj byl v knize zachycen opravdu zdařile.

Celou recenzi si můžete přečíst ZDE.

 

od: Převzato z www.thepariswife.com
přidáno: 7.12.2011

Rozhovor s autorkou:

Hadley Richardsonová byla první ženou Ernesta Hemingwaye, ale pro většinu z nás je spíše velkou neznámou. Proč jste se rozhodla psát právě o ní a proč jste knihu nazvala PAŘÍŽSKÁ MANŽELKA?
Poprvé jsem Hadley poznala na stránkách Pohyblivého svátku, nevšední knihy vzpomínek Ernesta Hemingwaye na léta v Paříži. Jeho vzpomínky na Hadley jsou tak jímavé, že jsem se rozhodla najít si další informace o jejím životě – a tehdy jsem zjistila, že jsem našla něco velmi speciálního. Její hlas a oblouk jejího života jsou strhující. Byla člověkem, díky němuž jsme mohli poznat Hemingwaye ze zcela nečekané stránky – něžného, láskyplného, zranitelného a velmi lidského – a zároveň člověkem s velmi zajímavým osudem.   A pro titul knihy jsem se rozhodla prostě proto, že Hadley vešla ve známost jako Hemingwayova „pařížská manželka“, stejně jako Pauline Pfeifferová byla „manželkou z Key West“ a Martha Gelhornová „manželkou španělské občanské války“, a také proto, jak zásadní vliv měla na jeho další život a dílo. Bez Hadley by se nikdy nestal takovým spisovatelem, jakým byl.  

A jak se vám povedlo jejich svět znovu vystavět?
Začala jsem čtením jejich životopisů, vzájemné korespondence a Hemingwayových prací z té doby – především Fiesty (I slunce vychází) a sbírku povídek Za našich časů. Pohyblivý svátek byl také nesmírně přínosný, stejně tak různé další biografie – Steinové, Fitzgeraldových – a knihy o Paříži dvacátých let 20. století. Jaké výjimečné období historie! Bylo velmi vzrušující být s nimi v kavárnách, uprostřed typických rozhovorů.   Nu, a v jednom bodě jsem pocítila nutnost knihy zavřít, odpoutat se od historie a pohroužit se do světa, který tvořím. Biografie mohou být užitečné pro romanopisce, který se zajímá o základní příběh, ale emocionální složitosti prostě životopisec předpokládat nemohl. Například rozuzlení Hemingwayova manželství, od příjezdu Pauline Pfeifferové do Schrunsu po „nebezpečné léto“ v Antibes a Pamploně, zabírá v jeho velmi dobrém životopise pět stránek – a přitom tvoří naprosté jádro mého příběhu.  

Proč se do sebe Hadley a Ernest zamilovali? Mnoho z jejich přátel považovalo možnost, že se dají dohromady, za velmi nepravděpodobnou, zvlášť proto, že Hadley byla o několik let starší a méně světácká než její manžel.
Ernest byl strašně mladý, když ji požádal o ruku, ale zdá se, že instinktivně věděl, že k tomu, aby se mohl věnovat svým divokým ambicím, potřebuje někoho, jako byla Hadley. Někoho, kdo nebude jen solidní a spolehlivý, ale absolutně realistický. Hadley věřila v podstatu jejich partnerství a cestu, jak dostat to nejlepší ze sebe, takže byla ochotna ten skok učinit. A že to byl skok – tahle maloměstská viktoriánská dívenka se přestěhovala do bohémské Paříže. Ale vyplatil se. Později říkala, že teprve ve chvíli, kdy se rozhodla spojit svou hvězdu s Ernestovou, opravdu „vletěla“ do života.  

Ernest Hemingway, kterého prostřednictvím Hadley v Pařížské manželce potkáváme, je v mnoha ohledech odlišný od dnešní vžité představy. Jaký byl jako mladý muž a začínající spisovatel?
Mýty a reputace staršího Hemingwaye – všechno to chvástání a odvážné kousky – stojí v ostrém kontrastu s jeho dvacetiletým já a to mě fascinuje. Jako mladý muž měl neuvěřitelně vysoké ideály, byl vnímavý a zranitelný. Hadley občas mluvila o jeho očích, které odrážely každou myšlenku a pocit. Okamžitě poznala, když se cítil hrozně nebo mu ublížila. Tahle zranitelnost, myslím, jistě čtenáře překvapí.  

V Pařížské manželce jejich vztah rozkvete i díky bohaté korespondenci. Vlastně, Ernest ji dokonce dopisem požádal i o ruku. Jsou tyto dopisy skutečné a dovedete si představit, že by se něco podobného stalo i v dnešní době?
Ernest a Hadley zavařili poštovní linku mezi St. Louis a Chicagem. Stovky a stovky stránek plných lásky putovaly tam a zpět. Většina z Ernestových dopisů adresovaných Hadley bylo zničeno nebo ztraceno, ale on si schoval každý list, který mu poslala. Její šarm, upřímnost a humor prostupují každou řádku. Taky jsem se do ní zamilovala!  

Hemingwayovi původně plánovali jet v roce 1920 do Říma, ale nakonec se na doporučení Sherwooda Andersona rozhodli pro Paříž. Jaký byl jejich život, když poprvé přijeli do Paříže. Propadli tomuhle městu na první pohled?
Ernest miloval Paříž okamžitě, především jejich dělnické sousedství, surovost a opravdovou kvalitu rolnického života. Věděl, že by neměl věřit „umělcům“ plkajícím nesmysly a zpíjejícím se po kavárnách do němoty. Byl tehdy takový purista! Hadley rozhodně potřebovala víc času, aby se sžila s bohémskou Paříží, která byla tolik jiná než její rodné St. Louis. Ale jakmile s ní srostla, velmi se jí zamlouval intelektuální život a všichni ti chytří a zajímaví lidé. Milovala skvělou konverzaci a nehodlala sedět v „koutku manželek“, proto často pobývala ve slavném salonu Gertrudy Steinové.  

V celé Pařížské manželce se Hadley označuje za „viktoriánskou“ v protikladu k „moderní“. Proč a jaký měl její život v Paříži dopad na vztah s Ernestem?
Hadley cítila napětí, když viděla touhu či chytrost na moderních dívkách kolem, a občas si myslela, že nedokáže těmto ženám konkurovat, oblékat se vyzývavě nebo vyzařovat sexuální sebevědomí v kavárnách. Poté, co se stala matkou, cítila toto mnohem ostřeji. Začala se strachovat, že Ernest otočí hlavu a ona si ho neudrží. Měla pravdu, nakonec (a asi nikdy nepřestanu obdivovat její staromódní kvality) zůstala v ožehavém a nestálém světě sama.  

Jejich manželství přežilo mnoho let v bohémském prostředí znechuceném monogamií. Proč byl jejich vztah tak silný a plodný?
Hluboce si rozuměli. A věděli, že to, co mají, je solidní, pravdivé a neuvěřitelně vzácné. Otevřel se jí a povzbudil ji, aby žila vášnivěji. Ona byla jeho přístavem, cítil se s ní v bezpečí a mohl tak vypustit svého génia. Pasovali k sobě naprosto bezchybně.  

Většina Pařížské manželky je psána z pohledu Hadley, ale několik pasáží jste se rozhodla psát i za Ernesta. Jaké výzvy vám přineslo líčení manželství z jeho pohledu?
Výzvou číslo jedna bylo prostě mít jistotu, že dokážu promluvit i jeho hlasem a ukázat jeho cestu a vědomí. Štíhlost a mužnost té prózy byly zcela mimo můj styl, ale nakonec mi to přišlo osvobozující a směšně zábavné. Také mi toto mužské nahlížení pomohlo se s ním identifikovat a v důležitých bodech s ním sympatizovat. Takhle je to mnohem komplexnější a vyváženější zobrazení, než jsem původně zamýšlela, a myslím, že je to tak správné.  

Jakou roli hrály literární manželky ve světě Pohyblivého svátku?
V mnoha případech byla jejich role pouze podpůrná, sedíce v „koutku manželek“ a společnosti Alice Toklasové poslouchaly šum hovoru z druhé strany místnosti, kde umělci hovořili se zanícením a vynalézavostí. Ale některé literární manželky měly divnou a dokonce nakažlivou sílu – například Zelda Fitzgeraldová. Pro Hadley bylo důležité, že nezkoušela měnit Ernestův život, byla jeho přítelkyní a spojencem. Myslím na ni, jako na nezbytnou součást jeho života a slovo „podpůrný“ získává v jejím případě novou sílu a rozměr.   Jak jste si představila a přetvořila Ernestovy rozhovory a vztahy s mentory Ezrou Poundem a Gertrudou Steinovou, kteří měli významný dopad na jeho kariéru? V mnoha případech jsem vzala dobře zdokumentovaná vlákna literární tradice a plácla je scény se zcela vymyšleným dialogem a souvislostmi – Steinovou, jež radí Hemingwayovi, ať zahodí dosavadní práci na prvním románu a přepíše ho „bez zbytečných popisů“, nebo Pounda, který Hemingwayovi radí, aby „psal nově“. Chtěla jsem je ukázat jako opravdové lidi, ne jen symboly naší literární historie. Jedním z mých oblíbených momentů v knize je, když Pound líčí historku, že byl vyhozen z učitelského místa v Indianě za pečení kuřete (a svádění herečky!), zatímco celá skupina nasává absint. Tuhle scénu bylo tak zábavné psát!

Jednou z bolestných scén knihy je, když Hadley ztratí zavazadlo obsahující veškerou dosavadní Ernestovu práci. To se opravdu stalo? Znamenalo to rozhodující obrat v jejich manželství? A jestli ano, co se změnilo? Bohužel se to opravdu stalo a v některých ohledech to jejich manželství už nikdy nepřestálo. Ernest si jistě nemyslel, že by to Hadley udělala schválně nebo snad chtěla sabotovat jeho kariéru (jak různí životopisci tvrdili), ale představovalo to teoreticky neodvolatelnou chybu. Ernest vždy vyžadoval absolutní loajalitu a spolehlivost, a tak přemýšlel, jestli své ženě může věřit. A co je důležitější, přemýšlel o tom, jestli jeho žena vůbec chápe, jaký význam má pro něj jeho práce, že je součástí jeho duše. Jestliže mohla nechat rukopisy ve vlaku bez dozoru, rozuměla opravdu jejich skutečné hodnotě?  

Hadley je babičkou Margot a Mariel Hemingwayových. Přesto mít děti nebylo nezbytně součástí Ernestových plánů, když si ji bral. Jak reagovali na své rodičovství a jak je ovlivnilo jejich vlastní dětství?
Ernest se otcovství bránil, protože se bál, že dítě zničí jeho ambice a uvrhne je do finanční tísně. Po čase však přijal šanci vytvořit rodinu, nedotknutelnou jednotu oproti své vlastní výchově. On i Hadley měli „nebezpečné“ rodiny, které jim spíš uškodily než cokoliv jiného. Oni sami chtěli pro svého syna Bumbyho něco lepšího, věřili, že má cenu se o to snažit.  

V Pařížské manželce, když Ernest získá smlouvu na dílo Za našich časů, jste napsala: „Už nikdy nebude neznámý. Už nikdy nebudeme takhle šťastní.“ Jak sláva ovlivnila Ernesta a jeho vztah s Hadley?
Je velmi vzrušující, když vám zasvěcení lidé šeptají do ouška, že jste génius. Bylo to na Ernesta moc. Mnohem více podléhal manipulacím a názorům ostatních. Ztratil svůj pověstný pohled, schopnost se kochat a vidět pravdu. Jistí přátelé mu tvrdili, že potřebuje ženu, která s ním bude víc držet krok než Hadley, ženu, která by ho posunula do další fáze kariéry. Nikdy si neodpustil, že tuhle radu poslouchal.  

Fiesta čerpá ze skutečných Hemingwayových zážitků z býčích zápasů ve Španělsku. Ernest a jeho přátelé jsou zřetelně v této knize k nalezení, ale Hadley ne. Proč? Myslíte, že Ernest by knihu bez ní napsal? Do jaké míry byla nápomocna jeho pučící literární kariéře?
Postavy v knize jsou ohromně prázdné a roztrpčené. Je to tak proto, aby vynikl skvělý příběh, ale nemyslím si, že Hadley by kdy mohla být jeho součástí. Byla v Ernestově mysli utkané z lidské nepořádnosti natolik noblesní. Nebyla v knize jako postava, ale rozhodně stála v pozadí při psaní. Ernest nikdy nedokázal psát bez její podpory, ať už finanční či duševní, vždy mu dodávala odvahu. Když o tom přemýšlíte, kdyby neměl naprostou stabilitu v životě s Hadley, nikdy by nemohl sestoupit do bahna světa, neviděl by ho a nemohl ho popsat tak silně.  

Podle Hadley se Paříž během jejich manželství změnila. V jakém směru?
Paříž byla po válce stále nestabilnější a zklamaná tradičními hodnotami, fascinována vším skandálně novým. Toto Ernesta hluboce přitahovalo a Hadley se začínala divit, zda vůbec kdy svého manžela znala. Napětí mezi nimi se stupňovalo a to byl začátek jejich konce, který byl samozřejmě mnohem horší, jak už teď víme. Ernest by dal cokoliv, kdyby se mohl vrátit k jednoduchosti a blaženosti staré Paříže, nejlepší části svého života s Hadley.  

Jak se Hadley na konci manželství změnila?
Ani po rozpadu jejich manželství Hadley nepřestala Ernesta znát a milovat. Když přemýšlíte o citové bolesti a psychickém strádání jejího dětství, uvidíte, jak dramaticky se změnila. Za roky s Ernestem rozkvetla, objevila sílu a houževnatost, o nichž ani nevěděla, že ji má. Mateřství ji rovněž změnilo, našla svůj smysl, svou podstatu. Nakonec, zdroje, které v sobě nalezla v manželství, jí pomohly překonat bolest rozchodu.  

Co se stalo s Hadley a jejich synem Bumbym po rozvodu?
Myslíte, že našla ještě nějakou velkou lásku? A Ernest? Hadley se v roce 1933 vdala za Paula Mowrera, novináře a básníka, a společně vychovávali Bumbyho. Žili v Evropě a později na předměstí Chicaga. Pro Hadley bylo velmi důležité, že Bumbymu zajistila solidní a bezpečný rodinný život, což byl také jeden z důvodů, proč si Paula vzala. Nemilovala ho okamžitě, jak říkala, ale cit v ní postupně rostl, až se Paul stal jedním z nejpřívětivějších lidí, které znala, a zároveň i oporou jejího života.   Bumby trávil s otcem a svými dvěma nevlastními bratry tolik času, kolik jen bylo možné. Chodil do několika soukromých škol, rok studoval na Dartmouthu, než narukoval do armády. V roce 1944 byl zraněn a zadržen německými jednotkami. Německý důstojník, jenž vedl vyšetřování, se ho poté, co zjistil jeho celé jméno, ptal, zda někdy pobýval ve Schrunsu. A čemu osud chtěl, důstojníkovou přítelkyní nebyla žádná jiná než Bumbyho chůva Tiddy! Důstojník ukončil vyšetřování a poslal do ho nemocnice. Zde se stal válečným zajatcem a jeho rodiče se o něj velmi strachovali. Byl propuštěn zdráv po šesti měsících.  

Myslíte, že Ernest nakonec poznal, co ztratil?
Myslím, že ano. Každé z jeho tří manželství bylo poznamenáno neshodou a nepokoji. Později ve svém životě očividně vzpomínal na čistotu a nevinnost svého života s Hadley. Že po ní toužil ukazuje i v Pohyblivém svátku. „Čím víc příslušnic tvého pohlaví znám,“ napsal Hadley v roce 1940, „tím víc tě obdivuji.“ Zůstala v jeho mysli bez poskvrnky, ideál, jenž mu připomínal štěstí a pravou láskou, kterou v ní našel.

Zpět na recenze...
Všechna práva vyhrazena ©2017 Metafora s.r.o., tvorba stránek - InGenius Webdesign