Přihlášení do e-shopu


ZAVŘÍT
ZOBRAZIT KATEGORIE KNIH

Žena v černém - Hillová Susan - Recenze

Žena v černém - Hillová Susan - Recenze

od: Z blogu...
přidáno: 1.3.2012

Kniha je veľmi útla a žiaden čitateľ by nemal mať problém prečítať ju jedným dychom. V knihe sa stretneme s veľkým množstvom opisov a len s hŕstkou sporadických dialógov. Je badať, že autorka pojala knihu skorej opisovou formou a dialógy používa, len v miestach, kde jej už nič iné nezostáva.   Kniha Žena v černém je určená skorej staršiemu čitateľovi, keďže mladší by s jej dejom mohli mať sem tam problémy. Ako som napísala už vyššie, knihy sa nemusia báť ľudia, čo nemajú v obľube horory, keďže dej nieje až taký strašný, ako by sa dalo vytušiť.

 

od: Z blogu...
přidáno: 1.3.2012

Většinou se doporučuje přečíst si takový příběh v noci, nejlépe během bouřky, aby to ve čtenáři dokázalo vyvolat ten správný efekt. Jenže já jsem bohužel strašpytel od přírody a proto jsem knihu četla více méně přes den. Během čtení jsem se proto ani tolik nebála (plus pro mě), horší to ovšem bylo po dočtení knihy, kdy jsem musela být doma potmě a naslouchat různým zvukům. Opravdu jsem se bála okamžiku, kdy uslyším vrzat houpací křeslo. V tomto ohledu to na mě vážně zapůsobilo a trošku jsem se bála. Ne že by mi z toho přímo mrazilo v zádech, ale bála jsem se. Večer by to vypadalo rozhodně jinak...  
Celá recenze K PŘEČTENÍ TADY.

 

od: Barbora Javorková
přidáno: 2.3.2012

Když se mi do rukou dostal klasický strašidelný příběh Susan Hillové Žena v černém, zajásala jsem. A nebylo jen tou působivou obálkou s mužným Danielem Radcliffem, který ve filmovém zpracování ztvárnil hlavní roli. Těšila jsem se na příběh jako takový, mám ráda tajemné příběhy ze staré Anglie. Román Žena v černém mě nezklamal. Stárnoucí právník Arthur Kipps slaví vánoční svátky v kruhu své rodiny. Vyprávějí se strašidelné příběhy a všichni chtějí, aby i Arthur přidal ten svůj. Právník se brání, žádný nechce vyprávět, po naléhání utíká z domu pryč. Venku si srovnává myšlenky a vrací se do minulosti. Vzpomíná na svůj první větší případ, kdy byl jako začínající právník vyslán na pohřeb staré paní, klientky advokátní kanceláře, zároveň má roztřídit její pozůstalost. Na pohřbu si všimne podivné ženy, která je celá v černém, její vyhublá postava a  abnormálně bledá tvář Arthura vyděsí. Když se ptá na ženinu totožnost, všichni se tváří zděšeně a mlčí. Po pohřbu se Arthur probírá papíry z pozůstalosti, při tom narazí na jeden dopis, ve kterém jakási žena žádá, aby paní domu adoptovala jejího syna. V domě Arthur prožívá děsivé chvíle, má pocit, že zvenčí slyší zvuk jedoucí koňské bryčky a zdá se mu, že v domě není sám....Při svém pátrání narazí na smutný příběh, který souvisí s bledou ženou, jejíž duch bloudí po světě a touží po pomstě... Krásný příběh, psaný ve stylu klasického anglického duchařského románu mě nezklamal, užívala jsem si pro někoho těžký styl vyprávění s minimem dialogů. Sugestivní popisy pochmurné venkovské krajiny dodávají pocit, že jste tam s Arthurem taky. Román se mi líbil, na stovce stran autorka dokázala vykreslit tajemný příběh s děsivou atmosférou staré Anglie. Můžu jej doporučit všem, kteří mají rádi duchařské historky a rádi se bojí.

 

od: Z blogu...
přidáno: 2.3.2012

....Před tím, než jsem začala číst Ženu v Černém,jsem četla (od té samé autorky) Malou ručku. Malá ručka, jak si můžete přečíst na blogu, mě moc nenadchla a, co jsem si o ní myslela si můžete najít na blogu. Zkrátka jsem se bála, aby se to samé nestalo u této knihy. Znáte to, máte jednoho autora a ten napsal trilogii a vy si myslíte, že jsou všechny stejně dobré? A nebo naopak, že jeden díl byl horší či lepší než ostatní dva? Tak u této knihy bych se připojila spíše k verzi druhé. I když na sebe knihy nenavazují a mají úplně jiný děj. Rozhodně bych řekla, že Žena v Černém je naprostá bomba! :) Malá ručka (pardon, že ji sem pořád cpu, ale mě přijde dobré je srovnat) mě vůbec neděsila, až mi to přišlo zbytečně zařazené do hororů, za to Žena v Černém? Uff.. Já jsem si myslela, že mě jen tak nějaká kniha nevyděsí, protože se mi to ještě nestalo. No, ale jak víme, všechno má jednou premiéru a tak mě vyděsila knížka! :O Vůbec se za to nestydím, právě naopak. Není poklonou pro spisovatele, že vás kniha dohnala až k emoci, která byla očekávána?

Celou recenzi najdete ZDE.

 

od: Danuše Šedivá
přidáno: 5.3.2012

Tak kde je, ten skvělý strašidelný příběh, při kterém prý mrazí v zádech. Mám přečteno prvních několik stránek a zatím se nebojím. A pak se připlíží strach, stejně nečekaně jako mlha od vody. Nepamatuji se, kdy jsem se takhle krásně bála. K vyvolání hrůzy autorka nepotřebuje potoky krve, jí stačí pouhá slova. 140 stran se dá přečíst za dva či tři dny, mně to trvalo déle. Celý den jsem se těšila, jak si večer před spaním přečtu několik stran a užiju si trošku děsivé hrůzy, trochu toho divného šimrání kolem žaludku. Ovšem nevím jestli bych byla tak odvážná, být doma sama. Dům plný lidí, psů a stejně se mi nějak nechce zhasnout světlo. Ženu v černém zařadím mezi knihy, které se dají číst víckrát.  Nevadí, že vím jak to dopadne, vždyť o to vůbec nejde.

 

od: Z blogu...
přidáno: 12.3.2012

Tak na začátek začnu asi knihou samotnou. Kdybych tuto knihu uviděla někde na pultech v knihkupectví, rozhodně bych si hned šla přečíst anotaci, protože ta obálka je pro mě opravdu poutavá. Na níž vidíme Daniela Radcliffa. Kdybych nevěděla, že je to on, tak bych ho asi nepoznala. Pak tu máme styl psaní. Není to úplně styl na který jsem zvyklá. Ze začátku jsem si na něj nemohla zvyknout, ale za chvilku to bylo lepší. Ale stejně to nebyl pořád "můj šálek čaje". Také mi zde vadily ty dlouhá souvětí, která byla dlouhá i na čtyři řádky. Někdy jsem si nějaká souvětí přečíst dvakrát, abych pochopila jejich obsah. A nakonec samotný děj. Podle žánru je tato kniha označovaná za horor. Ve mně to, ale takový dojem nezanechalo. Místy to možná bylo strašidelné, ale já jsem necítila potřebu se za sebe podívat, jestli tam nestojí ona Žena v černém. Možná to bylo tím stylem psaní, který mi trochu vadil. Ale samotný příběh byl sám o sobě velmi zajímavý a ten konec je takový smutný. V této knize jsem ten smutný konec tolik neprožívala. O filmu budu muset hodně přemýšlet, protože bude určitě strašidelný, ale jsem na něj hodně zvědavá. Bude to těžké rozohodování. Mysím si, že by ve mně ten konec zanechal určitě větší a víc dojem a víc bych ho asi prožívala. Kdo ví...

Přečtěte si i ZBYTEK recenze.

 

od: Recenze z blogu....
přidáno: 12.3.2012

Tahle kniha mě zaujala zejména se musím přiznat,že obálkou.Přijde mi taková záhadná a strašidelná a jenom z toho jsem doufala,že to bude něco opravdu mrazivého.A taky že bylo.A to natolik,že z pokoje,kde jsem si tuhle knihu četla sama jsem se musela přestěhovat do pokoje,kde jsou rodiče,protože jsem se sama začala dost bát.Knih s duchařskou tématikou moc není a můžu směle říct,že tato kniha obasazuje vrchní příčky takových žebříčků.Od začátku byla kniha hodně záhadná a celý děj nepředvídatelný a až nepříjemně mě mrazilo v zádech.Tím,ale neříkám,že kniha se mi nelíbila,protože se mi líbila a to hodně.Takové napětí jsem dlouho nezažila a jsem ráda,že jsem se do této knihy pustila, a že i s tím šíleným pocitem nebezpečí se dostala až ke konci,který byl z celé knihy ten nejtragičtější,protože byly objasněny všechny úmysly ženy v černém,které Arthur pocítil na vlastní kůži tím nejbolestnějším způsobem.Když se však s Arthurem setkáváme poprvé vidíme ho se svou rodinou,jak si na Štědrý večer vyprávějí duchařské historky.Jednu takovou chce rodina i po Arthurovi.Ale tohle on neudělá a místo toho celou svou událost sepíše na papír,poté však i svolí a povypráví jim svůj příběh.Arthur se mi opravdu líbil,chytrý,mladý,odhodlaný a statečný muž.Právem mu patří post mé nejoblíbenější postavy.   Celkové hodnocení vidím dobře.Kniha se měla odehrávat ve staré Anglii a to jsem cítila ze všech stránek,takže s pocitem minulosti jsem velice spokojená.Obsah takových těch typicky knižních slov je napěchovaný a to je dalším plusem a nakonec je plusem samotný příběh.Opravadu jsem se u této knihy bála,ale i přesto všechno jsem si ji oblíbila.Přece jenom je knih o takových bytostech,jako jsou duchové a příznaky,pomálu a je důležité si připomínat i taková témata vedle všech současných upířin a vlkodlačin.Susan nám líčí velice neobvyklý,ale účinný příběh,při kterém se nikdo nebude cíti bezpečně a od přečtení knihy si dáte velký pozor na všechny zvuky,které se ve vašem okolí šustnou.Nevím,co bych ještě řekla,snad jenom to,že jestli chete znát Arthurovu tragickou událost,která ho navždycky poznamenala svým děsem a hrůzou,tak si kupte knihu a čtěte a čtěte dokud se všechno nedovíte.Jestli náhodou nejste příznivci knih máte také možnost kina,do kterých filmové zpracování Ženy v černém právě vstupuje,kde hlavní roli ztvárňuje všeobecně známý Daniel Radcliffe.

Celou recenzi najdete NA BLOGU...

 

od: Recenze z čtenářského blogu...
přidáno: 14.3.2012

... Asi nejznámějšími horory jsou ty filmové. Najdete v nich vše, co filmaři považují za dostatečně děsivé. Potoky krve, umírání jak na běžícím páse. Většina filmových hororů končí pro nedostatek herců. Ale co je na tom děsivého, nevím jak vy, ale já se u většiny filmů jen směji nad tím, co filmaři nevymyslí. Knižních hororů je opravdu málo, tedy těch dobrých. Určitě jste alespoň jednou za svůj život slyšeli jméno, Stephen King, který je právem považován za krále hororu. Jenže musím říct, že Susan Hill mu šlape na paty.

... Ženu v černém jsem začala číst s tím, že to rozhodně bude cokoli, jen ne strašidelná kniha. Rozhodně nepatřím mezi strašpytle, přesto jsem se raději pojistila. Knihu jsem začala číst v poledne, abych ji stihla přečíst za jedno odpoledne, kdyby náhodou. I přesto jsem měla při čtení pocity, jako by mě někdo sledoval, naskakovala mi husí kůže a při každém hlasitějším zvuku jsem sebou cukala. V noci jsem usínala zachumlaná do peřiny a čekala na chvíli, kdy uslyším skřípění houpajícího se křesla. A to jsem knihu četla při světlo, nedokáži si představit, co by to se mnou udělalo, kdybych ji četla v noci. Nejspíš bych pár dní nevylezla z domu a z postele před východem slunce. Jako první, když jsem knihu uviděla, jsem přemýšlela nad tím, jestli je opravdu možné napsat dobrý hororový příběh na méně než sto padesáti stranách. Susan Hill mě přesvědčila o tom, že jde vše, když se chce a hlavně, když to umíte. Ovšem kdo čeká, že na něj vybafne duch hned na první straně, ten se mílí. Kniha začíná ve chvíli, kdy je Arthur Kipps již starším mužem, který začíná vzpomínat na události, kterým se zbytek knihy. Bohužel snad hned od začátku mi bylo jasné, jak některé linky v příběhu skončí, ale ani tak jsem mnohdy nedokázala zastavit proud slz a to hlavně na konci. Vyústění děje bylo velmi nápadité a smutné, ovšem například mě došlo o hodně dříve vše, co mělo být až za dlouho prozrazeno, takže jsem jen čekala na to, jestli byly mé myšlenky správné. Rozhodně stojí za zmínku i to, že všem, co neholdují knihám mají možnost si Ženu v černém vychutnat v kinech. Na konci února se u nás začala promítat filmová verze této knihy. Za zmínku stojí hlavně to, že v roli Arthura Kippse se objeví Daniel Radcliffe, kterého znáte v filmů o mladém čaroději s jizvou na čele. Takže pokud neradi čtete, podívejte se alespoň na film.  
Celou recenzi si můžete přečíst ZDE.

 

od: Z blogu...
přidáno: 20.3.2012

V knize jsou použity klasické hororové prvky a některé jsou už možná i klišé. Například hustá a neproniknutelná mlha, pomluvy kolující mezi podezíravými občany a pochmurný pohřeb. Tohle všechno a ještě mnohem víc vám vytvoří husí kůži a proto vám dám dobrou radu: Nečtěte to , když jste sami v noci doma.

Tady si můžete přečíst CELOU RECENZI!

 

od: Recenze z blogu...
přidáno: 21.3.2012

Hlavní hrdina mi byl velmi sympatický.Ani pořádně nevím proč, ale myslím si, že na tom má i zásluhu jeho povaha.Jak už jsem psala, i za takovýchto okolností se nevzdal a pátral po pravdě.Šel si za svým a dokud tomu nepřišel na kloub tak nebyl v klidu.Na rady obyvatelů nedal a zůstal.Takže tady máme další vlastnost:je tvrdohlavý. I přesto, že se mu stalo tolik strašných věcí, které mu dočista zničili život, on se přesto přenesl a žil dál.

I na takovouto úzkou knihu to byl velmi rozmanitý a výtečný příběh.Musím říct, že jsem se bála a proto jsem knihu třeba i tři dny neotevřela abych se srovnala s tím co jsem zatím přečetla.Takovouto podobnou knihu jsem ještě nečetla, takže jsem měla prakticky premiéru.Po přečtení několika stránek čekáte se zatajeným dechem co se bude dít dál.

Já jako menší (čti velký!) strašpytel jsem četla tuto knihu ve dne.Pokud však chcete navodit tu správnou atmosféru doporučuji si večer rozsvítit lampu, pohodlně se posadit a začíst se.

Stará Anglie.Lepší místo si spisovatelka nemohla vybrat.Tato oblast se dá velmi dobře popsat.Spousta hustých mlh, močálů a deštivého počasí.Celý příběh na mě působil tak stísněně.Odlehlé místa a velmi neklidná atmosféra.Toto jsou charakteristické body celé knihy.

ZBYTEK najdete přímo na adrese...

 

od: www.klubknihomolu.cz
přidáno: 3.4.2012

Mrazivý příběh ze staré Anglie pro všechny, kteří věří na duchy

Máte rádi duchařské historky? Příběhy s napětím, při kterém tuhne krev v žilách? Pak je Žena v černém pro vás to pravé!

A to skutečně nepřeháním. Když jsem držela stejnojmennou knihu poprvé v ruce, napadlo mě, zda se dá opravdu dobrý příběh napsat jen na pouhých sto padesát stránek. Možná proto, že jsem poslední dobou četla samé vcelku objemné knihy, takže útlost této mě doslova zaskočila. Ale jak se říká, nedejte na první dojem… Kniha anglické autorky Susan Hillové Žena v černém zaujme v první řadě svým zajímavým zpracováním obalu. Láká totiž čtenáře zároveň k návštěvě kina, protože v době vydání se objevuje v našich kinech i snímek s Danielem Radcliffem v hlavní roli.

Žena v černém vypráví příběh právníka Arthura Kippse, který v sobě nosí hrozivé tajemství. V jeden sváteční večer, při vyprávění duchařských historek, si připomene dávno prožitou zkušenost, která mu vzala to nejcennější, co měl… Ve vzpomínkách se vrací do doby, kdy ho jeho šéf pověřil úkolem, aby se postaral o pozůstalost jisté paní Alice Drablowové. Odjíždí do Domu u Úhořího močálu, ke kterému vede hráz s podivně znějícím názvem Devět životů. Seznamuje se blíže s místním boháčem, panem Dailym. Ostatní obyvatelé zapadlého městečka si zachovávají ke Kippsovi velký odstup. Na pohřbu paní Drablowové zahlédne Arthur tajemně vypadající ženu se ztrhaným obličejem, která zmizí stejně rychle, jako se objevila. Chce se o ní dozvědět víc, protože s její postavou je spojena i „historka“, která se v okolí vypráví… I přes vyptávání místních se ale Arthur nedozví nic podstatného, co by mu pomohlo v objasnění totožnosti neznámé ženy. Slyší z jejich úst jen samé báchorky a legendy o strašlivé kletbě a mrtvých dětech…

I když je varován, aby odjel co nejdříve, zůstává a pokračuje ve své práci v domě paní Drablowové. Brzy ho ale začnou naplňovat pocity nejistoty a sklíčenosti. V domě slyší podivné zvuky a vnímá strašidelnou atmosféru. Všechno okolo něj mu najednou připadá jako zlo, utrpení, hrůza… Už od prvních řádek si budete moci skvěle představit ponurou atmosféru, kterou autorka popisuje. Stačí pouze několik vět a ocitnete se uprostřed husté mlhy, která obklopuje honosný starý dům. A stejně jako Arthura vás bude mrazit, když spolu s ním budete stoupat po vrzajících schodech, abyste objevili místnost, ze které vycházejí podivné zvuky.

Susan Hillová je doslova mistryní strašidelných příběhů a mrazivého napětí. Pokud si její Ženu v černém přečtete v klidu a tichu večer při lampičce, pak vám můžu zaručit, že se budete bát. Mráz vám přeběhne po zádech v každé chvilce, kdy u sousedů bouchnou dveře nebo se zapne lednička. Jde skutečně o tak silný příběh, který na vás hluboce zapůsobí, že ještě další dny na něj budete myslet. Nebo se možná budete lépe dívat kolem sebe, do tmavých koutů místnosti…

Příběh vás úžasně vtáhne do děje a to natolik, že zapomene na své okolí. A nenechá vás v klidu usnout… Pravdou je, že princip je na vlas stejný s typickými hororovými příběhy. Jen s tím rozdílem, že hlavní hrdina je tady sám, žádná partička mladých studentů, kteří vyrazili za nočním dobrodružstvím do opuštěného domu se strašidelnou pověstí, vás tady nečeká. O to napínavější ale samotný příběh je. Jen jeden člověk, který sám čelí hrůzám opuštěného domu… Z knihy Susan Hillové jsem byla opravdu nadšena. Mám ráda detektivní příběhy i horory. A tato je vlastně něco mezi tím. Není potřeba hokejová maska a sekera v ruce, abyste se báli toho, kdo se skrývá za dveřmi. Žádné litry krve tady také nepotečou. Sílou tohoto příběhu je napětí, kterým autorka dokáže udržet čtenáře napnutého jako strunu na houslích. Nahlíží do lidské mysli, ukazuje, čemu je člověk schopen uvěřit. Vše je v hlavě. Je to příběh s velice silným podtextem prezentující sílu lidského myšlení.

Žena v černém je mrazivým thrillerem, který vás dostane od prvních řádek. Nechat ujít byste si ho rozhodně neměli. A pokud vám nebude stačit psané slovo, pak zkuste zajít do kina na stejnojmenný film. Můj názor sice je, že kniha snímek Jamese Watkinse s někdejším představitelem Harryho Pottera dalece předčí (i když výkon Daniela Radcliffa je skvělý), ale přesvědčit byste se možná měli sami…

Zpět na recenze...
Všechna práva vyhrazena ©2017 Metafora s.r.o., tvorba stránek - InGenius Webdesign