Rachel Sextonová, zkušená analytička a dcera prezidentova volebního soupeře Sextona, má na osobní prezidentův rozkaz odletět do Arktidy, kde NASA učinila fenomenální objev. V miliony let starém meteoritu nalezla zkameněliny živočichů, důkaz mimozemského života!!!
Za polární kruh je povolán i populární oceánský biolog Tolland, ale pocit triumfu brzy začíná ustupovat pocitu ohrožení. Na skupinku vědců zaútočí vraždící komando. Rachel s Tollandem sice krkolomně uniknou na Tollandovu loď kotvící uprostřed hejna žraloků, ale zdaleka ještě nemají vyhráno. Neznámí útočníci ze všech sil se snaží je umlčet. Bylo by snad možné, aby objev, který by mohl převrátit základy historie vesmíru, byl jen mistrně zkonstruovaný podvrh???
A zatímco zoufale bojují o život, ve Washingtonu propuká neméně lítý boj o mocenské pozice. Senátor Sexton je ochoten udělat cokoli, třeba i obětovat vlastní dceru, jen aby usedl do prezidentského křesla.


Předešlá autorova kniha, Šifra mistra Leonarda, se držela přes 20 týdnů v první desítce žebříčků prodejnosti českých a slovenských knihkupectví.

Tento titul byl přidán do naší nabídky 30.03.2005.

„Už letí!“ zaječel Corky roztřeseným hlasem a ukazoval k obloze. Tolland ani nezvedl hlavu a napřáhl ruku k nedalekému pažení, odkud se svažovala hliníková rampa do podpalubí. Corky hned pochopil. Nepotřeboval povzbuzovat - s hlavou skloněnou se rozběhl a zmizel dole. Tolland objal Rachel kolem pasu a táhl ji týmž směrem. Sotva zmizeli, začaly kulky pleskat o palubu. Tolland pomáhal Rachel po svažující se rampě na zavěšenou plošinu ve spodní části lodi. Když se dostali na konec, cítil, že Rachelino tělo náhle ztuhlo. Otočil se k ní. Bál se, že ji zasáhla odražená kulka, ale když se jí podíval do tváře, pochopil, že jde o něco jiného. Sledoval směr jejího strnulého pohledu. Rachel stála jako zkamenělá, zírala pod sebe a nohy se jí odmítaly hnout. Díky speciální konstrukci připomínal Goya katamarán se dvěma obřími plováky. Rachel s Tollandem teď stáli u spojovacího můstku z železného mřížoví s velkými oky, který visel ve výšce deseti metrů nad rozbouřenou hladinou. Vlnobití tady s ohlušujícím řevem naráželo do boků lodi. A co hůř, podvodní světla prozařovala se zeleným jiskřením vodu a odhalovala přímo pod nimi šest nebo sedm mohutných strašidelných stínů. Kladivouni plavali proti proudu a pružná těla se jim prohýbala dopředu a dozadu. Těsně u ucha slyšela Tollandův hlas: „Rachel, všechno bude v pořádku. Dívej se přímo před sebe. Stojím za tebou. Nic se ti nemůže stát.“ Tolland položil ruce na Racheliny dlaně sevřené v křeči kolem zábradlí a jemně se je pokusil uvolnit. V tu chvíli stekla Rachel po zraněné paži kapka krve a padala mřížovím k hladině. Dívka ji mimoděk sledovala. Žraloci okamžitě zareagovali. Kolem místa, kde kapka dopadla, se s horečným vzrušením shlukly kladivovité hlavy. Zuby zacvakaly jako kastaněty a tmavé ocasy radostně vířily vodu na vnějším okraji žraločího vějíře. Rozšířené čichové laloky telencefalonu… Cítí krev na vzdálenost půl druhého kilometru… „Dívej se před sebe,“ opakoval Tolland a znělo to jako rozkaz. „Stojím přímo za tebou.“ Rukama ji pevně chytil kolem pasu a snažil se ji přimět, aby se pohnula. Rachel se pokusila nevnímat hloubku pod sebou a udělala první krok. Z prostoru nad nimi se znovu ozýval motor útočícího vrtulníku. Hodný kus před sebou viděla Corkyho, který prchal po spojovací rampě s mátožnými pohyby opilce. Tolland na něj křikl: „K zadnímu plováku, Corky! A pak po schodech dolů!“