Oba tajemní muži si brzy porozumí a jejich vztah, založený na vzájemném respektu, tichu a hudbě, přeroste v přátelství. Záhadná ozvěna ženského hlasu, o níž nikdo netuší, kam až je zavede, zpečetí nakonec jejich svazek smrtí. Jsou černé housle, dílo mistra houslaře, nástrojem zatracení, nebo vykoupení?

Tento titul byl přidán do naší nabídky 07.04.2006.

Za svou lásku k houslím, která rozhodla o celém jeho dalším životě, vděčí Johannes Karelsky náhodě. Když mu bylo pět let, potkal jednoho letního rána v zahradě Tuillerie cikánského houslistu, který ho zasvětil do slov, jimiž hovoří štěstí...

...a Johannes pochopil, že tato řeč je jeho řečí, jedinou, kterou už zná, a také jedinou, která ho bude navždy pojit se světem. Naslouchal a pochopil, co mu cikán svou hudbou říká - nebyl to obyčejný hudební part, cikán vyprávěl svůj život. A dítě zavřelo oči a zasnilo se. Vidělo prašné cesty v Čechách i zasněžené vršky jedlí, noční bdění u ohně i tance žen. Poznalo, co znamená kočovat od vesnice k vesnici, snášet urážky a obvinění, trpět zimou, mít hlad a být sám. Pocítilo ale také radostnou úlevu, když se dveře přátelsky otevřely a na příchozí dýchlo teplo domova, a uvidělo tváře rozzářené vzájemnými úsměvy. Poznalo laskavost vesničanů a slyšelo i hudbu, která rozehřívala srdce, výbuchy smíchu, a někdy také lásku...

...když cikán přestal hrát, vytáhl dřevěnou misku a obcházel své posluchače, aby získal něco peněz. Když se přiblížil k chlapci, poklekl před ním a něžně ho pohladil po vlasech.
„Ty maličký, nadšení v tvých očích mi dalo víc, než tihle všichni dohromady."
A odešel stejnou cestou jako přišel...