Starověký Egypt si často představujeme jako idylické místo, kde moudří faraoni po tisíce let budovali vzkvétající a mírumilovnou říši. Jak ale obyčejní Egypťané vlastně žili? Byli opravdu tak dokonalí, anebo se mezi nimi našli lumpové, prospěcháři a bídáci všeho druhu, tak jako ve všech dobách a všude na světě? Joyce Tyldesley je přesvědčena, že našli a dokládá to celou řadou zápisů o přestupcích, zločinech a soudních sporech, které se z onoho času dochovaly. Poutavě a do detailu popisuje řadu konkrétních trestných činů – od křivých výpovědí, přes loupeže, okrádání mrtvých, nekrofilii a sodomii, až po vraždy a královraždy. Jako bychom nastartovali stroj času, přeneseme se do dob, kdy uříznuté uši a nosy hlásaly do světa neblahou minulost svých bývalých majitelů a kdy hůl bývala běžným výchovným prostředkem. Spolu s autorkou nahlédneme za oponu dávno minulých staletí a pokusíme si zahrát na starověkké detektivy. Dodnes totiž nebyla objasněna smrt mladého faraona Tutanchamona, jehož zná snad celý svět. Záhadná zranění, která moderní věda objevila na lebce jeho mumie, napovídají, že se mohlo jednat o vraždu.

Tento titul byl přidán do naší nabídky 24.03.2004.

Trestný čin měl v mnoha případec počátek v balzamovací síni. Sem bývali nedávno zesnulí umístěni, aby jim byly vyňaty vnitřnosti, jejich těla omyta, vysušena a zabalena do obvazů. V horkém egyptském podnebí, při neustálém výskytu obtížného hmyzu, bylo rozumné předat tělo balzamovači co nejdříve. Avšak máme-li věřit Herodotovi, pak se našli i tací, kteří považovali za vhodné ponechat svou zesnulou příbuznou v domě i celý další den: Manželky vysoce postavených můžů nejsou předávány k balzamování bezprostředně po smrti, a stejně tak ani žádná z půvabnějších a vážených žen. Balzamovači se nepustí do díla dříve, než od smrti žen uplynou tři nebo čtyři dny, a to proto, aby se předešlo špatnému zacházení. Říká se, že kdysy k takovému případu došlo; muž byl odhalen na udání svých dělníků... (ukázka z kapitoly Druhé nejstarší řemeslo)