Život mezi řádky

První kapitola z knihy: Zdroj

20.9.2019

ÚVOD

Před dávnými časy se lidé potulovali po Zemi společně s ostatními primáty, a dokonce s většími, silnějšími a mrštnějšími zvířaty. Nebyli jsme o nic výjimečnější než ostatní tvorové žijící na této planetě. Tenkrát jsme měli menší lebku, v níž se nacházel limbický mozek – hluboká, stará, emoční, intuitivní část mozku – obklopený tenkou vrstvou mozkové kůry. A potom… jsme objevili oheň.1 Nevíme, zda schopnost používat nástroje a rozdělat oheň souvisí s tím, že se mozková kůra zvětšila, jak se člověk přirozeně vyvíjel, nebo jestli za to mohla náhodná jiskřička, která změnila svět. Nejenom že
nás zahříval, ale také jsme na něm vařili maso, abychom lépe trávili proteiny. Trávicí soustava se zmenšila a mozková kůra se zvětšovala, až byla nakonec stejně velká jako limbický mozek. Rapidní růst mozkové kůry představoval nejklíčovější okamžik v kognitivní evoluci lidstva. A díky tomu jsme se stali nejúspěšnějšími tvory na této planetě.
S růstem nové, rozumové části mozku vznikla artikulovaná řeč a schopnost předvídat a plánovat. Když jsme začali uvažovat logičtěji, komunikovat a žít ve větších společenstvích, začali jsme víc mluvit, ale méně cítit.
Od emocí jsme se přesunuli k logice a faktům a soupeřili jsme, abychom přežili. Ztratili jsme smysl pro hojnost, který nás posunul tak daleko, a pocit, že je zde dost pro všechny. Ztratili jsme vztah s osudem: potřebovali jsme ho ovládat víc než ostatní. Přestali jsme být se životem jednoduše propojeni – už jsme neseděli u ohně a nevyprávěli si příběhy, nepozorovali jsme hvězdy na obloze, nechodili bosí – a začali jsme obdělávat půdu a vytvářet průmysl, kde se moc a postavení staly důležitějšími než spolupráce nebo poklidné soužití. Přestali jsme být, začali jsme dělat spoustu věcí a fungovat na autopilota, kterého jsme nedokázali vypnout.

O mnoho tisíciletí později tak žijeme ve světě, kde se logika velice přeceňuje, emoce se považují za slabost a rozhodnutí na základě intuice nemají téměř žádné místo. Zapomněli jsme, odkud pocházíme? Postupem času jsme zapomněli na limbický mozek, který nás dovedl v našem vývoji ke klíčovému okamžiku, a na piedestal jsme umístili mozkovou kůru. Degradovali jsme hloubku, vášeň a instinkt a začali spoléhat na povrchové schopnosti (například zkoušky, mechanické učení nebo vzájemně výhodné vztahy), které jsou spojené více s materiálním ziskem než se skutečnou radostí. Vedeme život, v němž převažuje stres, a jsme příliš zaneprázdnění na to, abychom mohli vnímat, kdo jsme, kam jdeme a co od života chceme. Žijeme v době, kdy technologie narušují mysl a tělo víc, než si dokážeme představit. Jsme na prahu obrovské změny.

Víra ve vědu
Co se během této změny děje s mozkem? Když jsem vyrůstala, skenování mozku ještě neexistovalo. V současnosti umožňují dokonalé zobrazovací metody sledovat, jak „vypadají“ myšlenky, jak se v mozku projevuje vztek, smutek a radost. Díky skenům a výzkumu můžeme získat důkazy, jaký vliv má rodičovská výchova a vztahy na dětský mozek. A víme, že v dospělosti vše, od fyzického cvičení a meditace až po sociální vztahy a stres, neustále formuje náš mozek. To nám poskytuje nový kontext, v němž letité názory dávají smysl.
Renomovaní zastánci názoru, že změnou způsobu myšlení lze vytvořit život, který si přejeme, se až dosud setkávali ze strany vědců s kritikou. Vědcům vadilo tvrzení, že myšlenky jsou „magnetické“ a mají vibrační frekvenci, která proniká do vesmíru a ten na ni reaguje. Teorie o „vibraci“ a „rezonanci“ nebyly podložené empirickými důkazy. Souhlasit s nimi tedy až do dnešní doby vyžadovalo silnou víru: museli jsme se rozhodnout, jestli uvěříme tomu, že pokud budeme myslet pozitivně, přitáhneme do života mnoho věcí, po nichž toužíme. Tím může vzniknout dojem, že se jedná o pasivní proces, kdy bychom mohli sedět doma nebo na opuštěném ostrově a zázračně měnit svět. To samozřejmě není možné a skeptik by ze slov zastánců „zákona přitažlivosti“, „zhmotnění“ a „hojnosti“ mohl usoudit, že se jedná o manifest magického myšlení.
Stejně jako nám moderní věda ukazuje, že prastaré techniky jako mindfulness a mnoho starodávných lékařských principů ájurvédy mají prospěšné, důkazy podložené účinky, i naše pochopení neuroplasticity (schopnost mozku přizpůsobovat se a měnit) ukazuje, že cíleným zaměřením myšlenek můžeme ovlivnit nejen vnímání „reality“, ale rovněž materiální záležitosti, vztahy a situace, které si do života přitahujeme nebo které tolerujeme. Způsob našeho myšlení určuje, jaký bude náš život. V dětství mozek roste a mění se přirozeně. V dospělosti musíme k osobnímu růstu a rozvoji směřovat vědomě. Je neuvěřitelné, nakolik můžeme využít flexibilitu mozku ke zlepšení života, a tento koncept tvoří základ teorie a cvičení popsaných v této knize.
Na rozdíl od pseudovědy, která charakterizuje „zákon přitažlivosti“, je můj přístup coby neurovědkyně a lékařky s rozsáhlými zkušenostmi z psychiatrické praxe založen na prokázaném spojení mozek–tělo. Mozek a tělo jsou propojené a vzájemně se ovlivňují převážně přes neuroendokrinní systém (zahrnuje všechny žlázy a hormony) a autonomní nervovou soustavu (všechny nervy kromě mozku a míchy). Fyzický stav (emočního a logického) mozku a kvalita našich myšlenek určují, jak se nám v životě daří. Ať už jsou stav a kvalita jakékoli, díky elasticitě mozku máme schopnost změnit v něm nervové dráhy a svůj život tak změnit k lepšímu.
Někdy budeme muset čelit následkům svého zakořeněného evolučního nastavení a naučit se myslet pružněji a pozitivněji.
A nyní nastal čas jednat. Nejedná se o slepou víru, nýbrž o víru opírající se o vědu.

Mozek v režimu autopilota
Nejdříve se zamyslíme nad tím, jak na mozek pohlížíme. Prvním krokem k uvolnění síly mozku je přestat ho považovat za samozřejmost – mozek je naše největší aktivum; zásadně ovládá náš život: sebejistotu, vztahy, kreativitu, sebeúctu, smysl života, psychickou odolnost a mnoho dalších oblastí.
Každou milisekundu reaguje 86 miliard mozkových neuronů (mozkových buněk) na záplavu smyslových zpětných vazeb, které dostávají z těla a okolního prostředí, a neurony tyto informace zpracovávají a rozřazují podle toho, jaký „význam“ jim mozek přiřadí. Neurony neustále vytvářejí spojení a budují „dráhy“, když dávají dohromady emoce, činy, vzpomínky a souvislosti.
Probíhá to převážně na podvědomé úrovni, takže stále jednáme na základě této „zpětnovazební smyčky“ a svoje reakce přizpůsobujeme konkrétnímu spouštěči. Informace přicházejí z vnějšího světa a my reagujeme na základě rozpoznávání vzorů, které v dospělosti stále víc zakořeňují. Ať už například chodíme každý den do práce stejnou trasou (většinou ani nevnímáme, kterými ulicemi jdeme), nebo dodržujeme určité (a neuspokojivé) vztahové modely, velkou část života se necháváme vést tímto „autopilotem“. Po většinu času to děláme automaticky, protože opakováním se v mozku vytváří zvyk; čím déle něco děláme, tím méně pravděpodobné je, že to budeme zpochybňovat, ať už se jedná o oblíbenou barvu, nebo o volbu životního partnera.

Při autopilotním chování žijeme v zajetých kolejích, což je pro mozek mnohem výhodnější, protože to vyžaduje méně energie. Mozek je nastaven tak, aby se vyhnul změně, kterou vnímá jako „hrozbu“ a vůči níž spouští stresovou reakci. Tak nám brání riskovat a oslabuje naše integrované myšlení (exekutivní funkce mozku jako například ovládání emocí, potlačování předsudků, řešení složitých problémů a flexibilní a kreativní myšlení), abychom byli v bezpečí. Volí cestu nejmenšího odporu, ať už je to v našem nejlepším zájmu, nebo ne. V režimu autopilota se neptáme, odkud se skryté, zakořeněné zvyky berou a jestli nám jsou ku prospěchu; vypneme, necháme život plynout a předpokládáme, že ho z větší části nemůžeme mít pod kontrolou. Ale vše, co uděláme, posiluje nějaký vzorec nebo dráhu a upevňuje autopilotní chování. Dochází k tomu, že začneme být víc než jindy přesvědčeni, že jsme bezmocní a nedokážeme svůj život řídit. Neurověda nám však ukazuje, že kontrolu nad myslí můžeme získat zpět, když dráhy v mozku přestavíme tak, aby v našem životě proběhly trvalé pozitivní změny.

Zdroj
Zdroj je úžasná, komplexní a sofistikovaná věc, je to náš celý mozek – ne pouze mozková kůra a schopnost plánovat a činit rozhodnutí na základě informací. Skutečná síla mozku spočívá ve schopnosti propojit to, co si myslíme, s tím, jak se cítíme – mozkovou kůru a limbický systém –, i s tím, co nám říká vnitřní hlas a co cítíme v celém těle. Vzniká tak životní zkušenost naplněná důvěrou v naši úžasnou schopnost ovlivňovat okolnosti tím, že všechny naše části jsou propojené.
Život nemusí být nepřetržitá řada polovičatých opatření nebo otázek „co kdyby“ a lítosti. Mozek má kapacitu, abychom mohli žít naplno, odvážně a beze studu nebo smutku. Díky kombinaci svého kulturního dědictví s moderní lékařskou vědou a neurovědou jsem zjistila, že pokud získáme přístup k plnému potenciálu svého mozku, můžeme vést život, který se od toho současného bude velice lišit.
V jádru Zdroje vzniká úroveň uvědomění týkající se nervových drah a vzorců, které určují, jak nevědomě reagujeme na spouštěče a události (například výbuch vzteku versus jeho potlačení, tzv. emoční jedení nebo požádání o pomoc). Když si budeme své odezvy a chování víc uvědomovat, může nám to pomoci k tomu, abychom reakce na výzvy, jimž jsme vystavováni, upravili. Když si uvědomíme svůj duševní stav i duševní stav ostatních, dokážeme řídit i ty nejsložitější a rozhodující sociální interakce: je to známé jako „teorie mysli“ a toto poznání používáme k tomu, abychom vysvětlili, pochopili a předvídali jednání ostatních lidí.
Schopnost pochopit, co motivuje činy ostatních, má své výhody a extrémní příklad této neschopnosti lze vidět u poruch autistického spektra. Tuto dovednost můžeme zdokonalit, když sílu neuroplasticity (zajišťuje, že se dokážeme učit a měnit) a agilitu mozku budeme využívat k celomozkovému myšlení v různých situacích a při kontaktu s různými typy lidí.Jedním z hlavních cílů Zdroje je ukončit fungování v režimu autopilota a rozvinout metakognici neboli schopnost „přemýšlet o vlastních myšlenkových procesech“ a „vnímat sami sebe“. Prefrontální mozková kůra monitoruje smyslové signály z ostatních oblastí a využívá zpětnovazebních smyček k řízení našeho myšlení tak, že neustále poskytuje mozku aktuální informace z dění ve vnějším světě. Metakognice zahrnuje monitorování vzpomínek a samoregulaci, vědomí a sebeuvědomění – klíčové schopnosti potřebné k tomu, abychom dokázali usměrňovat myšlení a maximalizovali uvědomění a potenciál učit se a změnit se.
Můj program, sestávající ze čtyř kroků k plnému probuzení mozku a k plnému využití vašeho potenciálu, je produktem dlouhodobé neurovědecké a psychiatrické cesty vedoucí k pochopení mozku, doplněné o nejnovější poznatky kognitivní vědy. A ve zdravé míře je to zkombinováno s důkazy z ezoterické a spirituální oblasti. Podrobně probádáme neurovědu skrývající se za naší schopností „utvářet si“ budoucnost – zákon přitažlivosti – a to, jak trénovat svůj mozek, abychom „zhmotnili“ své sny. Podíváme se na sílu vizualizace z pohledu vědy dvacátého prvního století a vysvětlíme si, proč funguje, a také zjistíme, co se děje v mozku, když myslíme pozitivně. Dozvíme se, jak nástěnka činů umožní vytvořit si život, který odpovídá našim nejniternějším potřebám a touhám. Výsledkem je účinný koktejl, který restartuje vaše myšlení a motivaci a zbaví vás negativity.