Logo

Život mezi řádky

Recenze: Prchavý čas světla

15.4.2019

Whitney Scharerová vystudovala na Washingtonské univerzitě tvůrčí psaní a v Salemu ve státě Massachusetts upoutala její pozornost výstava Man Ray / Lee Millerová: Partneři v surrealismu. Zaujaly ji fotografie Lee Millerové (1907–1977), která byla několik let múzou a partnerkou Man Raye (1890–1976), a její život připadal Whitney Scharerové ještě úžasnější. Veškeré přednášky, jež do toho momentu absolvovala, se přitom vždycky věnovaly výhradně Man Rayovi.

Asi dva roky Scharerová shromažďovala materiál, než se pustila do psaní své prvotiny, kterou dokončila také díky dvěma grantům pro začínající autory a několikatýdennímu pobytu ve Virginském centru tvůrčího umění. Třebaže nijak nezanedbala rešerše a vstřebala fakta z více biografií a historických pojednání, svým skvělým stylem vytvořila ryze fiktivní příběh a charaktery jejích hrdinů jsou tedy do značné míry výsledkem představivosti.

Usilovala však podle vlastní slov o to, aby historii zachytila co nejvěrněji v místopise i chronologii děje; ale jinak hrdě experimentovala a brilantně domýšlela scény. Lee představila nejen jako krásnou, zamilovanou a sexu se věnující ženu, ale i co složitou osobnost, která byla už v osmi letech znásilněna rodinným přítelem. Ale pronikla do pařížské umělecké scény konce dvacátých let, které jinak dominovali výstřední a muži, a do značné míry uspěla.

Whitney Scharerová: Prchavý čas světlaPoznala mnoho surrealistů, Aragona, Eluarda i Picassa, a hrála v Cocteauově filmu Krev básníka (1932). Ač sama začínala jako modelka, a tedy objekt fotoaparátů (poprvé na obálce časopisu Vogue z 15. března 1927), stala se sama fotografkou a spolu s Man Rayem vynálezkyní solarizace, kdy v záběrech pořízených na negativ dochází k převracení tonality naruby. Lee Millerové jednou v temné komoře přeběhla po noze myš, takže reflexivně rozsvítila, ale Man Ray okamžitě zase zhasl. Až později odhalili, že kratičké přeexponování vytváří okolo objektů na snímku auru. Už měla zůstala typickým znakem Man Rayových děl.

Prchavý čas světla
Mohlo by vás zajímat:
Prchavý čas světla
Více informací o knize

Tento Američan v Paříži se vlastně původně jmenoval Emmanuel Radnitzky, pocházel z Filadelfie. Otec nejstaršího syna židovských přistěhovalců z Ruska byl krejčí, matka švadlena, a jak píše Desmond Morris, přestěhovala se rodina v jeho sedmi letech do Brooklynu v New Yorku, kde se ve škole soustředil na architekturu a písmomalířství.

Roku 1911 si rod oficiálně zkrátil příjmení na Ray a jako Man Ray žil několik let v umělecké kolonii v New Jersey, kde se oženil s belgickou básnířkou Adon Lacroix. V létě 1921 ale odjel do Paříže a potkal tam kromě surrealistů také Kiki de Montparnasse. Vztah s ní trval šest let. Než přišla Lee.

O sedmnáct let staršímu fotografovi se představila roku 1929 a on čekal, že ji bude pouze zachycovat na snímcích – a snad se i pomilují. Vydobyla si místo jeho asistentky i stálé partnerky, nechala se učit a vzhlížela k němu i jako k malíři a filmaři, ač sama disponovala talentem a byla volnomyšlenkářkou a musela tudíž kloubit vztah s vlastními ambicemi. Z jeho stínu vystoupila a Man Rayovi se ostatně věčné novátorství vymstilo. Nezanechal nám jakýkoli identifikovatelný styl.

Některé snímky Lee Millerové vydával bohužel za své, aniž jí to prozradil, ale nejen proto došlo k jejich rozchodu. Roku 1932 se vrátila do New Yorku, kde si otevřela ateliér, ale už za dva roky se vdala za egyptského obchodníka. Roku 1937 se vrátila i z Egypta a stala se uznávanou fotografku druhé světové války, když dokumentovala mimo jiné osvobozování koncentračních táborů Buchenwald a Dachau. Tady jen tu připomeňme, že její otec byl německého původu, a jí samotnou zážitky válečných let do smrti traumatizovaly.

Stala se však tenkrát uznávanou korespondentkou časopisu Vogue a román je důmyslně proložen sekvencemi zachycujícími její život v letech 1940, 1944–1946, 1966 a 1974, aby končil jejím setkáním se stařičkým Man Rayem a slovy: „A co se mezi nimi dál odehraje, to už je jen v jejich vzpomínkách. Žádné fotky.“

Autorka věnovala svůj román matce a uvádí jej Rilkeovým výrokem: „Umění nepochybně vzniká v důsledku vyhrocené životní situace dovedené do takové krajnosti, za niž už nelze dál.“

Recenze vyšla na webu Literarky.cz

Přečtěte si také:

Recenze: Život podle Julie
Život podle Julie

Tahle kniha vám možná otevře oči a nasměruje vás tím správným směrem. Najdete v ní zajímavé myšlenky, ale i doporučení…

Číst více
Koupit na Grada.cz
Recenze
Recenze: Muž, který už nikdy nebude spát vedle mě
Muž, který už nikdy nebude spát vedle mě

Niterné vyprávění plné osobních vzpomínek na dětství a drobných příhod všedního života začíná během poslední noci společného života v manželství,…

Číst více
Koupit na Grada.cz
Recenze