Logo

Život mezi řádky

První dvě kapitoly z knihy Ještě to nebalím, vzkazuje babička

20.3.2020

Seděla na kraji postele, ještě v noční košili, a pohupovala se dopředu a dozadu. Když ustalo vrzání, obklopilo ji ticho. V Sheldonské rezidenci všichni spali. V přecpané ložnici panovalo šero, a tak přešla k oknu a vykoukla ven na pěšinu vedoucí k silnici do Dublinu. Venku zamával křídly pták a odletěl pryč. Po čtverci oblohy plul osamělý mrak. Evie si odfrkla a odvrátila se.

Šla zpět k posteli a zvedla tenký paperback ležící na peřině. Sezona srdce. Doporučená četba pro dámy v Sheldonské rezidenci. Evie nikdy nebyla žádná velká čtenářka. Obálku zdobil obrázek děvečky v červenohnědé spodničce sedící v obilném poli. Její vlasy byly stejně vybledle žluté jako obilné pole a tvářila se smutně. Evie obrátila knížku a přečetla si upoutávku na zadní straně. Dulcie Jonesová je vržena do života děvečky na statku poté, co ji zhýralý otec prodá, aby uhradil své hráčské dluhy. Avšak Marcus, tajemný syn jejího nového pána, lorda Diamanta, má s Dulcií jiné plány…

Evie odhodila knížku zpátky na peřinu. Bylo půl sedmé ráno.

„Je to jen hromada sraček,“ mumlala si pro sebe a pak zopakovala hlasitěji: „Všechno jsou to jen sračky.“

Sheldonská rezidence zůstala jako obvykle k jejím výlevům hluchá, nepřiběhla dokonce ani paní Lofthouseová se svým natřásajícím se poprsím, aby ji za mocného máchání rukou upozornila, že si má jít zase lehnout a nerušit ostatní klientky. Evie vklouzla do pantoflí a županu a pohrdavě si odfrkla. Většina ostatních klientek už byla narušená víc než dost osmdesátkou či devadesátkou na krku, dokonce i té nejmladší bylo nejmíň o deset let víc než jí.

Vydala se do kuchyně a napínala uši, zda zaslechne kuchaře Barryho, který by jí mohl udělat čaj. Slyšela ho za kovovým stahovacím okénkem, jak se pohybuje po kuchyni a chystá snídani. Jemně zabušila, aby upoutala jeho pozornost. Žádná odpověď.

Posadila se ke stolku s umělohmotným ubrusem se vzorkem žlutých růžiček a uvědomila si, že sedí na místě Maud Delancyové. Maud s nakrátko ostříhanými řídkými vlasy obyčejně trávila svůj den právě na této židli, shrbená nad stolem, hlavu položenou na šálku se studeným čajem, oči zakryté napuchlými prsty plnými prstenů. Vedle ní měla své místo Annie Armstrongová, která lapala po dechu jako ryba. Evie si každý den říkala, jestli je Maud už mrtvá, dokud nepřišli pečovatelé Slawka a Joe a za pomoci zvedáku ji nepřemístili. Alespoň nějaká akce, která narušila monotónní průběh dne.

Za chvilinku otevře Barry okénko a Evie dostane svůj horký nápoj a toust. A co víc, bude si mít s kým promluvit. Barry si bude stěžovat na svoji dceru Natalii, zatčenou za požívání lehkých drog na popovém festivalu v parku, a Evie s ním probere problémy chudáka podpantofláka Brendana a budou se smát a povídat si. Pak si dá míchaná vajíčka a další toust a kus dopoledne bude za ní. Potom přinesou do denní místnosti Irish Timesy. Dá si dva šálky kávy a jako každý den utrousí svůj oblíbený vtípek, že s kapičkou koňaku by káva chutnala lépe. Jistě, dovolují jí k jídlu sklenku červeného, ale tak nějak má pro ni tohle víno hořkou pachuť. Jako by z hroznů zmizel všechen sluneční svit.

Evie zvedla balíček karet zanechaný na stole a zamíchala je. Karty sice hrát neuměla, ale alespoň měla co dělat. Probírala se kartami a najednou na ni jedna vykoukla. Oddělila ji z balíčku. Byla to srdcová čtyřka.

Evie ji položila na stůl a usmála se.

.Čtyřka. Její šťastné číslo

 

Všechny naše e-knihy nyní pořídíte se 30% slevou na Grada.cz

 

Civěl na svoji tvář v zrcadle. Vlasy měl ještě pořád hnědé, i když už trochu vybledlé a místy prošedivělé, v koutcích modrých očí vějířky vrásek. Namydlil si obličej holicí pěnou a usmál se na svůj odraz s bílým plnovousem – vypadal tak otcovsky, skoro jako Santa Claus. Představoval si, jaké by to bylo být za něj převlečený a kolem sebe mít své čtyři děti. Vždycky si přál mít po dvou od každého pohlaví: dva kluky, fotbalisty, jednu sportovně založenou holčičku, možná surfařku nebo plavkyni, a pak jednu pro Mauru. Roztomilou uličnici s Mauřinýma něžně zářivýma očima.

Zvedl břitvu a hladce jí přejel po tváři, ale hned vykřikl. Mezi prsty mu prosakovala rudá krev a kropila světlé dlaždice na podlaze. Zaklel, odložil břitvu do umyvadla, utrhl si kus toaletního papíru a připlácl ho na krvácející ránu na krku. Pohlédl do zrcadla: nažloutlá pleť s pěnovým vousem a kulaté rybí oči. Čistou bílou košili musí hodit do prádla. Maura nebude mít radost.

Zahodil papír do záchodu, utrhl nový kus, pečlivě ho složil a přiložil na ránu. Šustivý zvuk podobný chladivému vánku ho varoval, že se blíží Maura. Její stehna obalená vrstvou látky se o sebe třela s tichým syčením, připomínajícím plazícího se hada. 

Její hlas k němu dolehl dřív, než ji spatřil. Byl chladný jako kus ledu.

„Brendane, proboha…?“ Vynořila se za rohem, prohlédla si ho od hlavy k patě a nespokojeně zasupěla.

Brendan si ji na oplátku taky prohlédl od hlavy až k patě a taky zasupěl, ale diskrétně. Z véčkového výstřihu jejího svetru se drala rýha mezi ňadry, rámovaná krajkovým okrajem béžové podprsenky. Ty obliny, po kterých zprvu tolik prahl a které později tak rád laskal, už pro něj časem ztratily mnohé ze své dřívější přitažlivosti. Těsné kalhoty a vysoké podpatky zdůrazňovaly její křivky a nyní nevlídně se tvářící obličej korunovaly drobné kudrlinky udržované pomocí vlásenek na temeni hlavy. Otíral si ránu a čekal, kdy Maura spustí svoji kanonádu.

„Podívej se na svoji košili! Takhle nemůžeš jít. Musím ti zajít pro jinou. Ta modrá ti nebude pasovat ke kalhotám, ale co se dá dělat.“

Pauzy mezi nádechy prokládal svým smířlivým „Jasně, v pořádku, drahá“ – ale už když to říkal, cítil bodání lítosti, že nic není v pořádku a že Maura už mu není drahá.

Chvilku na něho civěla a on si říkal, že ji možná napadají stejné myšlenky, pak si povzdechla a spustila znovu. „Brendane, každé sobotní odpoledne je to pořád dokola to samé. Víš, že mě tyhle návštěvy otravují.“

Brendan si nemohl nevšimnout vrásek krabatících se jí kolem úst, když mluvila. Má pusu jako řitní otvor, pomyslel si. A oči zírající na Brendana připomínaly dva projektily, malé, modrošedé, připravené vystřelit. Každý pokus projít kolem ní byl vojenský manévr odsouzený k nezdaru, proto zůstal nehnutě stát.

Maura odšustila a klapot jejích podpatků se mu zabodával do mozku jako hřebíky. Spláchl toaletu a pozoroval, jak se papír, jehož dokonalá bělost byla poskvrněná rudými fleky, svíjí, rozpouští a mizí.

Brendan seděl ve žlutém Fiatu Panda na příjezdové cestě. Na zaschlé krvi na krku se mu v závanech vzduchu pořád ještě třepotal útržek toaletního papíru. Motor tiše předl.Poslouchal dýdžeje v rádiu. „Tady v Dublinu je léto v plném proudu, a tak nechme Beach Boys, aby nás naladili na své ‚Dobré vibrace‘.“

Jemně narážel hlavou do volantu. Pak tvrději. A ještě tvrději. Tady rozhodně žádné dobré vibrace nebyly k mání. Maura se stále neobjevovala.

Viděl, jak se ze vchodu jejich domu vynořila mladá žena s dítětem. Byla to Erin z čísla 27 a malý Colm. Erin vytáhla telefon a začala do něj mluvit. Klučina poskakoval z nohy na nohu a kopal do kamenů. Měl na sobě jen lehkou bundičku. Vítr mu čechral vlasy, nadzvedával okraje nohavic a chlapec vypadal prokřehle. Sedl si na okraj chodníku a hrabal se prsty v prachu. Pak zaujatě šátral ve štěrku, něco našel a zvedl to. Byl to odhozený nedopalek cigarety. Colm ho podržel mezi dvěma prsty, zvedl ruku v imitaci pózy dospělého a důležitě našpulil pusu.

Oba chtěli děti, on i Maura. Lékař v nemocnici v Dublinu jim řekl, že jsou oba v pořádku a že se mají prostě jen uvolnit. To bylo před deseti lety. Teď už mu táhlo na čtyřicítku, bylo příliš pozdě. Někdy v té době Mauřin něžný pohled ztvrdl. Nyní nebyla nic víc než jeho manželka, sedící u snídaně na druhé straně stolu v upnutém kostýmu, vlasy stažené dozadu a vyčesané nahoru, čelo pokryté zamračenými rýhami. Kdysi mu hledívala do očí a slibovala věčnou lásku. Dnes před něho strčila hrnek s kávou a upozornila ho, aby ji nenechal vychladnout. Povzdechl si. Možná právě tohle teď byla jejich láska – stejně jako káva na začátku horká a silná, pak vlažná a nakonec studená.

Dítě venku vzhlédlo k matce, která mluvila do telefonu a máchala rukou svírající kabelku. Colm si strčil jeden konec vajglu do pusy. Začal si hrát, že kouří, jak to viděl dělat svoji matku a další dospělé. Vybrousil svůj výstup k dokonalosti, hluboce vtáhl pomyslný kouř, s blaženým úsměvem zadržel dech a pak dlouze vyfoukl. Brendan se tiše zasmál. Erin přestala mluvit, zastrčila mobil do kabelky, otočila se k chlapci a vlepila mu pohlavek.

Colm odhodil nedopalek a rozeřval se, rudnoucí tvář pokrytou vzteklými slzami. Vypadal jako nějaká postavička z komiksu. Erin ho bafla za ruku a prudkým trhnutím přinutila k pohybu. Jeho nožky se komíhaly vzduchem, až se daly do běhu, aby udržely tempo s matkou. Brendan si říkal, že takhle by se neměl k dítěti nikdo chovat, a jeho prsty sevřely volant pevněji. Panda se otřásla, jak do ní energicky vsedla Maura, odhodila tašky s koláčky na zadní sedadlo a ostře na něj pohlédla.

„Můžeme jet, Brendane? Máme všechno?“

Přikývl. „Myslím, že ano, drahá.“

Maura se na něho zpříma podívala, obočí se jí na čele spojila do véčka a rty se našpulily. Znal ten výraz stejně dobře jako vlastní odraz v zrcadle.

„Brendane, co to máš prokrista na krku? Toaletní papír. Prosím tě, jak to vypadáš?“

Sáhla do kabelky pro papírový kapesník. Věděl, co přijde. Mezi rty jí vykoukl růžový jazyk, navlhčila papír a dřela mu jím kůži na krku. Trpělivě držel jako poslušné dítě a za zavřenými víčky cítil, jak mu ze života uniká láska.

Pohlédla na něho a ostře vydechla s vlhkým kapesníkem v ruce. Zarazila se a na vteřinu jí oči opět zněžněly. Prohrábla mu rukou vlasy a prsty se jí zachytily v jeho kadeřích. Dotkla se ho na krku s něhou, kterou si schovávala pro dítě. „Tak, hotovo, Brendane. Teď vypadáš o moc lépe. Pojedeme?“

Motor Pandy dál tiše předl. Maura byla nasoukaná do hnědého károvaného saka s límcem z umělé kožešiny. Karmínově rudé rty a nehty jako by patřily krutému lovci, který právě stáhl kůži ze své kořisti a celou ji pozřel. „Na co čekáme?“

Brendan nasucho polkl. „Mauro, víš, já si myslím, že mámě se v Sheldonské rezidenci moc nelíbí. Nezvykla si tam–“

„Je na tom nejlepším místě, Brendane. Může cvičit tai-či a navštěvovat kuchařský kurz pro seniory. Má šanci začít nový život. Lepší, než když žila sama.“

„No, popravdě nevypadá zrovna nadšeně.“

Maura se na vteřinku zamyslela. „Nesmysl. Jsem si jistá, že se jí tam zalíbí. No tak, jedeme. V centru Dublinu bude příšerný provoz.“

Jeho ruce křečovitě svíraly volant. Sjel pohledem na umělou kožešinu kolem Mauřina hrdla. Zařadil jedničku. Dýdžej v rádiu vzrušeně líčil vrcholné období Oasis a devadesátá léta, pak zazněly kytarové akordy a ozvala se písnička „Wonderwall“. Přesně tuhle hráli pořád dokola v době, kdy se seznámili.

Ta melodie pro něho symbolizovala extázi jejich mladé lásky. Brendan tehdy Mauru něžně svíral v náruči, líbali se, špitali si a plánovali společnou budoucnost.

Bylo jim oběma sotva osmnáct a ona se mu dívala do tváře jako na svatý obrázek. Cítil tenkrát, že by pro ni udělal všechno. A ten hlas zpíval jen pro ně. Slova slibující jedinečnou, neutuchající, spásnou lásku.

Když Brendan hladce odbočil k okraji sídliště, Maura přivřela oči a spustila tenkým skřípavým hlasem.

Wonderwaaaaall…

Ponořila se do svého světa a on neměl potuchy, na co myslí. Zajímalo by ho, zda vzpomíná na jejich šťastné časy, na procházky podél řeky Liffey, na to, jak přes ni přehodil bundu, když začalo pršet, jak mu mačkala prsty a usmívala se na něho. Ale možná nemyslí vůbec na nic. Jeho prsty vytlačily do potahu volantu hluboké žlábky. Přemýšlel, kam se poděla ta krásná holka s hebkou pletí. Odkudsi ze ztracených hlubin minulosti se mu vydral povzdech a pak už se soustředil na hustou dopravu před sebou, na auta nalepená na sebe a s nesouhlasným bručením zpomalil.

Koupit knihu na Grada.cz

Za obrazový doprovod děkujeme serveru Pixabay.

Přečtěte si také:

Ukázka z knihy Milenci svobody: Beauvoirová a Sartre
Milenci svobody: Beauvoirová a Sartre

Jean-Paul Sartre a Simone de Beauvoir byli jedněmi z nejvýraznějších osobností druhé poloviny 20. století. Ponořte se do ukázky z…

Číst více
Koupit na Grada.cz
Tipy z redakce
Ukázka z knihy Cesta k vnitřní síle
Cesta k vnitřní síle

Toužíte po lásce? Chtěli byste víc peněz? Pevnější zdraví? Lepší práci? Výborně! To všechno můžete mít. Cokoli si usmyslíte, můžete…

Číst více
Koupit na Grada.cz
Tipy z redakce
Ukázka z knihy Tajemství energie
Tajemství energie

Tajemství celkové pohody spočívá ve zvládnutí životní energie. Alla Svirinskaja odhaluje zapomenutou moudrost léčitelských postupů…

Číst více
Koupit na Grada.cz
Tipy z redakce