Logo

Život mezi řádky

9788076251328

Ukázka z knihy Skříň plná Diora

20.11.2020

Paříž, září 1939

Oběd v Paříži se skupinkou britských a francouzských pilotů se změnil ve večeři s hojností šampaňského.
„Budeme tady muset zůstat přes noc,“ usoudila Skyekdyž se slunce schovalo za obzor a nebe tak potemnělo, že už nešlo létat.
„Zůstaneme,“ souhlasila Rose a přiťukla si se Skye a potom i se všemi ostatními u stolu.
Valentin, Pařížan, navrhl přípitek: „Na mír. Kéž by monsieur Adolfa z toho jeho přehnaného náckovského salutování klepla pepka.“
Všichni se smáli a pili s takovou chutí, že Rose posunkem požádala číšníka o další šampaňské. A tak přepíjeli svůj strach z Hitlerova nemilosrdného nekrvavého podrobování si Evropy, Valentin objal Skye kolem ramen a ona všem pro pobavení vyprávěla historky z vystoupení, která každé léto předváděla v leteckém cirkusu v Anglii a přivydělávala si jimi na živobytí.
„Lidé chodí do cirkusu proto, že se tam může někdo zabít,“ vyprávěla. „Úplně cítím, jak zadrží dech pokaždé, když otočím letadlo vzhůru nohama. Chtějí zažít něco senzačního, co budou moct vyprávět v hospodě: že byli u toho, když se z nebe zřítilo letadlo, spadlo na zem,“ máchla rukama ve vzduchu a naznačila výbuch, „a ta dáma uvnitř tragicky zahynula.“ Dramaticky se plácla rukou do čela. „Tu radost jim pochopitelně nikdy neudělám.“
Znovu se ozval smích, pozvedly se skleničky a připíjelo se na publikum, které Skye zklamala tím, že své akrobatické kousky přežila.
„Slyšel jsem, že umíš chodit po křídle,“ obdivoval ji Valentin.
„Vloni s tím všem vytřela zrak na maďarském pikniku pilotů,“ potvrdila to Rose zmínkou o každoročním shromáždění letců u Budapešti, na která se Skye pravidelně létaly i kvůli podobně bouřlivým obědům.
„Tam jsem nemohl,“ přiznal Valentin smutně. „Povolali mě na povinnou vojenskou službu. Na něco takového musíš mít výjimečný smysl pro rovnováhu.“
„A šílenou odvahu,“ dodala Rose.
„Nebo musíš být ‚nevyléčitelně lehkomyslný‘ a ‚nestarat se, jestli ti hlava zůstane sedět na krku‘. To druhé je moje specialita,“ podotkla Skye a vzala si od Valentina nabízenou cigaretu. „Tohle všechno napsal nějaký aristokrat z Civilní letecké služby do mé zprávy o způsobilosti, když jsem pro ně měla dělat instruktorku. Naštěstí je v Anglii kvalifikovaných instruktorů hrozně málo a RAF do svých řad pořád zoufale shání další piloty pro případ války, takže mě zaměstnali navzdory lehkomyslnému přístupu k vlastním tělesným partiím.“
„Na Skyeinu hlavu,“ Valentin pozvedl svou sklenku. „Ať jí ještě dlouho vydrží na krku.“
Skye se rozesmála a přidala se k přípitku.
Tady totiž nikomu ani v nejmenším nezáleželo na tom, že Skye je asi ten nejméně majetný letec u stolu, a zřejmě i v celé Anglii. Všichni její přátelé piloti začínali s létáním dávno a létali spíš z lásky k létání než proto, že se to v poslední době stalo exkluzivní módní zálibou. Byli příliš bohémští a zhýralí na to, aby se někdy bavili o penězích, a s radostí zaplatili šampaňské na tomhle obědě, který Rose včera narychlo zorganizovala. Skye měla štěstí, že letadlo zdědila po matce a mohla s těmito lidmi létat po celé Evropě, do Káhiry, a dokonce až do jižní Afriky. Dokud si přivydělávala při podobných příležitostech, jakými byla vystoupení v létajícím cirkusu nebo školení pilotů pro Civilní leteckou službu, které ji čekalo zase v pondělí, až se vyspí po tomhle nočním pařížském tahu, zvládla udržovat své malé letadlo v provozu a pro sebe měla na jídlo a oblečení.
Přiblížila se půlnoc a večírek pomalu končil.
„Mám byt kousek odsud,“ pošeptal Valentin Skye.
Zvážila jeho pozvání, ale usoudila, že nevypila tolik šampaňského, aby uvěřila, že nesmyslný fyzický akt s okouzlujícím Pařížanem by mohl vyléčit její strach z války. Odmítla, stejně jako Rose odmítla podobné pozvání od muže po svém boku. Jako náplast jim nabídly tanec při hudbě Djanga Reinhardta v jazzovém klubu v rue Pigalle. Skye tam Valentinovi ovinula paže kolem krku, on ji uchopil v pase a ona mu dovolila, aby ji políbil, protože občas byly tyhle důvěrnosti, které nehrozily zlomeným srdcem, příjemné. Noc se přehoupla do nádherného pařížského svítání a z nebe se spustil vodopád hedvábného deště, jímž se prodralo slunce a vykroužilo dvojitou duhu nad Sacré-Coeur. Určitě měla být příslibem budoucnosti bez války – jenže Valentin ukázal na titulek v ranních novinách a četl: Hitler napadl Polsko. Duha na nebi se vytratila.
Cestou na letiště mlčeli. Nakonec promluvila Rose: „Mám pocit, že dnešek je vhodný pro velká gesta.“
„To ano,“ souhlasila Skye a přenechala Rose přední sedadlo v letounu a sama si sedla dozadu. Když se letadlo ustálilo, Skye vylezla a předvedla číslo, o kterém se bavili u oběda – chození po křídle.
Viděla, jak Valentin i ostatní otvírají pusy údivem, protože Rose letěla tak nízko, aby všichni viděli, že Skye skutečně chodí po křídle letadla a za ní vlaje její blankytně modrá šála a vlasy. Udělala obyčejnou stojku – odjakživa chtěla na křídle předvést hvězdu, ale ani ona nebyla na něco takového dost troufalá – a pak přátelům na zemi zamávala.
Přistáli a Valentin, který byl opravdu výjimečně okouzlující a krásný, ji políbil na rozloučenou. Neslibovala mu, že napíše – z toho ji Nicholas vyléčil.
Když byla zase zpátky ve vzduchu, zamávala křídly na Rose a ostatní, kteří čekali se svými novějšími a rychlejšími letadly na vzlet, a pak zamířila s větrem v zádech, se smíchem a možná ještě i trochou bublinek z šampaňského vzhůru a snažila se zapomenout na titulek v novinách.
Poté, co přistála v leteckém klubu u Londýna, kde učila domýšlivé mladíky létat, aby mohli rozšířit zoufale nedostačující řady pilotů RAF neboli Královského letectva, už to ale nešlo dál přehlížet. Zaparkovala letadlo na obvyklé místo, a když z něj vystoupila, už na ni čekal Ted, jeden z jejích žáků.
„Je konec,“ oznámil jí.
„S čím?“ nechápala Skye.
„S civilním létáním. Od pozítří je zakázané. A Civilní letecká služba bude rozpuštěna. K vyhlášení války dojde každým dnem a všichni kromě pilotů RAF musejí zůstat na zemi. Nebe je teď jejich.“
Skye při těch slovech zavrávorala, jako by do ní narazilo letadlo. Zavřela oči. Všichni kromě pilotů RAF musejí zůstat na zemi. Jako žena se pilotkou RAF nemůže nikdy stát. A to znamená, že je opravdu konec.

***

Dva dny poté si Skye, odhodlaná Tedovi dokázat, že se mýlil, oblékla svůj nejlepší tmavomodrý kostým a doufala, že nabírané balonové rukávy a přeštípnutý pas s volánově nařaseným šosem nebudou u seriózního pilota jako ona považovány za přehnaný módní výstřelek. Procházela znervóznělým Londýnem, kde snad každý pátral na obloze po známkách války, do níž je pravděpodobně zatáhnou. Čeho si ale všimla, byla zavřená kina a na ulicích chyběly děti – všechny poslali na venkov. A žluté čtverce namalované na červených poštovních schránkách kvůli detekci jedovatých plynů.
Když přišla na Ministerstvo letectví, vysvětlila mladíkovi před sebou, jaké má zkušenosti s létáním.
„Vstupte do WAAF,“ radil jí. „Do Ženských pomocných leteckých sborů.“
„To zní skvěle,“ souhlasila Skye. „A budu dělat instruktorku? Nebo budu létat –“
Muž ji přerušil. „Ženy ve WAAF nelétají. Balí padáky a monitorují vzdušný prostor. Nebo vozí piloty. V tom byste mohla být dobrá,“ prohlásil s úlisným zábleskem v očích. „V autě,“ dodal ještě, jako by jí chtěl připomenout, že stojí nohama na zemi.
„Nikdy jsem se řídit nenaučila,“ pronesla Skye rozhodně.
Na Ministerstvo letectví chodila každý den celých čtrnáct dní. Dennodenně jí tentýž muž, občas ale i někdo jiný, opakoval to samé. Koncem druhého týdne jí ve vstupní hale Ministerstva letectví nečekaně došla bolestivá skutečnost, že jí nikdy létat neumožní.
Blankytně modrá šála jí zplihle visela na krku. Přinutila se dojít zpátky ke stolu. „Mohu požádat o formulář pro vstup do Ženských pomocných leteckých sborů?“
Muž se ušklíbl. „Naléhavě shánějí písařky do písárny.“
Skye si představila, jak sedí v obrovské uzavřené místnosti se stovkou dalších žen a psací stroje za ně vyťukávají frustraci ukrytou za jejich rtěnkou zvýrazněnými úsměvy. Protože si nepřála přežít válku datlováním na psacím stroji, sebrala se a z Londýna odjela.
Je tohle ta budoucnost, o které jí matka nechtěla nic říct? Že přijde válka a muži budou umírat – a Skye také, uvnitř obrostlá pavučinami stejně jako její k zemi připoutané letadlo?

Koupit knihu na Grada.cz

Za obrázky děkujeme Pixabay.com

Přečtěte si také:

Ukázka z knihy Poslední na seznamu
Poslední na seznamu

Ponořte se do napínavé ukázky z mezinárodního bestselleru oceněného Crimetime Awards za nejlepší debut roku 2020.

Číst více
Koupit na Grada.cz
Tipy z redakce
Ukázka z knihy Sicilští lvi: Sága rodu Floriů
Sicilští lvi: Sága rodu Floriů

Přečtěte si ukázku z velkolepého pravdivého příběhu o cestě k bohatství a moci jedné z nejbohatších italských rodin.

Číst více
Koupit na Grada.cz
Tipy z redakce
První kapitola z knihy Ať zemře
Ať zemře

Být ta druhá může být vražedné. Přečtěte si první kapitolu z očekávaného thrilleru Ať zemře od bestselletové autorky Sarah Pinborough.

Číst více
Koupit na Grada.cz
Tipy z redakce